Přináším vám první ochutnávku z do budoucna doufám poměrně rychle rostoucí sekce příspěvků, sekce literární. A jelikož si myslím, že by to napoprvé mělo být něco opravdu velkolepého (něco co mám ráda ráno i odpoledne, k čaji i zmrzlině, před spaním i během něj), představuji vám svého vrchního oblíbence, krále fantasie a absurdního humoru
Roalda Dahla.
Asi jste o něm nebo alespoň o filmové adaptaci jeho knihy Charlie and the Chocolate Factory (Karlík a továrna na čokoládu) všichni slyšeli, nicméně pokud se vám ještě nepoštěstilo nic od Dahla číst, vězte, že o hodně přicházíte. Já jsem si jej zamilovala dokonce v několika různých polohách.
Nejprve se mi do ruky dostaly jeho knihy psané pro děti. Tedy nejen pro děti, ale pro každého, kdo má chuť vstoupit do světa pohádkové fantasie, ve které je všechno povoleno a kde nic nemusí dopadnout tak, jak bychom to v souladu se svými zkušenostmi čekali. Představte si například kluka, který tak strašně nemá rád svou otravnou babičku, až z nejrůznějších domácích přípravků vytvoří "medicínu", která ji má z její nesnesitelnosti vyléčit. Babička v závěru knihy k nesmírné potěše chlapcova otce zmizí, je po problémech a vy jen pobaveně kroutíte hlavou. Kniha George's Marvellous Medicine bohužel ještě v češtině nevyšla, nicméně nakladatelství Academia již na český trh uvedlo neméně povedené knihy Jakub a obří broskev, Obr Dobr či zmíněný Karlík a továrna na čokoládu.
Druhá poloha je od té první jen málo vzdálená, jedná se o autorovy básně. A než abych je nějak pracně popisovala, nabízím všem anglicky čtoucím krátké ukázky:
Letters from Abroad(When children wrote to R.D. they often received a poem in reply)Dear children, far across the sea, How good of you to write to me. I love to read the things you say When you are miles and miles away. Young peolple, and I think I'm right, Are nicer when they're out of sight. Little Red Riding Hood and the Wolffrom Revolting RhymesAs soon as Wolf began to feel
That he would like a decent meal,
He went and knocked on Grandma’s door.
When Grandma opened it, she saw
The sharp white teeth, the horrid grin,
And Wolfie said, „May I come in?“
Poor Grandmamma was terrified,
„He’s going to eat me up?“ she cried.
And she was absolutely right.
He ate her up in one big bite. Obě ukázky jsou z knihy The Roald Dahl Treasury (Puffin Books 2003), se kterou jsem si zažila svůj vlastní absurdní příběh. Když jsme se před lety vydali do Skotska na farmu, cestou v Londýně jsme se zastavili v naší oblíbené čtvrti Greenwich, ráji antikvariátů. Vlezli jsme i do jednoho krásného dětského knihkupectví a tam jsem tento zázrak poprvé spatřila. "Tu musím mít", řekla jsem si a hned jsem měla větší motivaci trhat jahody o sto šest. Na výletě v Edinburgu jsme však knihu neobjevili a později v Londýně nám dokonce tvrdili, že nic takového ani nikdy nevyšlo... už jsem uvěřila tomu, že jsem si ji celou jen vymyslela, s něčím spletla nebo tak nějak. Nicméně knihu vlastním. O pár měsíců později ji Mishu objevil v brněnském knihkupectví a že byl zrovna čas mých narozenin, dostala jsem báječný dárek.
Ještě jsem slíbila jednu tvář literární tvorby Roalda Dahla a to povídky pro dospělé. Nechybí v nich tradiční absurdní humor, při kterém se čtenáři až tají dech. Můžete se dočíst třeba o otci, který je posedlý tím, že se vášnivě rád sází. A když na to přijde, neváhá vsadit ani vlastní dceru. Pohroužíte se do světa fantasie, která už rozhodně není pro děti. Je to stále zábava, ovšem někdy při ní běhá mráz po zádech. A kdo chce, může v povídkách hledat i hluboké zamyšlení.
Kdybych měla zhrnout Dahlovo dílo v jediné větě, použila bych jeho vlastní:
"Those who don't believe in magic will never find it"
Příspěvky
