Po delší době přidávám zase jeden díl do seriálu Jak na maďarštinu. Po slovnících, učebnicích a možnostech výuky přichází malý exkurz do maďarské výslovnosti.
Na maďarskou výslovnost se po určitém zjednodušení podíváme ve dvou skupinách. A) co je potřeba vědět, když chceme přečíst maďarský text a B) co je dobré vypilovat, když chceme, aby nám Maďaři skutečně rozuměli. První skupina se tedy týká hlavně konsonantů, souhlásek, a ta druhá zase více (ale nejen) vokálů, samohlásek.
A) ČTEME MAĎARSKY
Jména měst, autorů beletrie, nápisy na ukazatelích, maďarská jídla. Myslím, že takto se s psanou podobou maďarštiny setkává většina smrtelníků, tedy nejčastěji při cestování nebo v knihkupectví. Jezdíme do Magyarországu přes Győr, čteme Krasznahorkaie a dáváme si Halászlé, gulyás leves nebo gesztenye püré. Nepotřebujeme dokonalou výslovnost, ale proč neumět věci pojmenovat správnými jmény, že?
Kde je v maďarštině "háček"?
Tak by mohla znít základní otázka maďarské výslovnosti. A odpověď existuje dvojí. Roli jakéhosi českého háčku mají v maďarštině dvě písmena: S (samostatné čteme "š") a Y (samostatné neexistuje). S má dar změkčovat souhlásky, po kterých následuje, takže ze CS budeme mít "č", ze ZS vznikne "ž" a ze DZS "dž". Ale POZOR! Možná už vás napadlo, kam tedy zmizelo naše české "s", ne? Při pohledu na výše vybraná maďarské slova by vás možná odpověď napadla samotné. Přidejte k S ještě Z a bude to. SZ je tedy "s".
Co se Y týče, to je háčkem takřka dokonalým: NY = "ň", TY = "ť", GY = "ď" a LY = "j". Y zkrátka změkčuje a je záhodno si zapamatovat, že se v maďarštině nečte jako naše "i/y". Ale POZOR podruhé. V jazycích není nic 100%, takže i tady se najde drobná výjimka. Maďarské šlechtické rody totiž mívaly tendenci ozvláštňovat si psaní svých jmen, takže tato pravidla s gustem popíraly. Takže čteme i píšeme Esterházy a u Csáky je koncové Y skutečně "y". Není nad jednoduchost, že?
Ještě tedy drobné shrnutí: Magyarország (Maďarsko) je tedy [Maďarorság], Szentendre je [Sentendre], Visegrád [Višegrád] a Villány [Villáň].
B) MLUVÍME MAĎARSKY
Většina lidí nemá potřebu ani chuť zabývat se maďarskou výslovností podrobněji a tak vězte, že na běžné úrovni si vystačíte s výše zmíněným. Přehlásky (ö, ü) nějak vykoumáte (pokud umíte německy, nemáte problém) a zbytek nechte koňovi. Maximálně budete věci párkrát opakovat, než vám někdo porozumí. Pokud však chcete o kousek víc, čtěte dál.
Nejprve se přeci jen na chvíli zastavme u přehlásek. Češi s nimi většinou mají problémy, nejspíš proto, že v češtině nejsou a vše, co naše uši nejsou zvyklé slyšet, se nám špatně napodobuje. Obě dvě jsou výrazně zaokrouhlené, tedy vyslovované se sešpulenými rty, jako byste chtěli dát někomu pusu. Jen rty povolte a vydejte zvuk. Ö vznikne, když necháte rty v jedné rovině (výslovnostně se podobá jakémusi temnému, neznělému e nebo anglickému ə, viz cvičení výslovnosti zde). Ü se vyslovuje podobně, prakticky stačí spodní ret kousek předsunout a získáte zvuk popisovaný jako temné y (viz zde). Obě přehlásky mají i dlouhé varianty ő, ű, zkrátka a jednoduše je vyslovte dlouze.
Když jsme u délky, ještě chvíli u ní zůstaňme. Jen si od samohlásek na chvilku odskočíme k souhláskám. I ty se totiž v maďarštině vyskytují i v dlouhé podobě. Některé (například ll, jako ve slově Villány), jdou vyslovit jednoduše - prostě jejich délku prodloužíme. U jiných (například bb), je místo prvního ze zdvojených mísmen ráz [ʔ], tedy jakási pauzička, a naplno vyslovujeme až druhé: jobb = [joʔb]. Dlouhé mohou být i spřežky, dlouhé sz píšeme jako ssz, dlouhé gy jako ggy apod. Délka samohlásek i souhlásek má v maďarštině distingtivní charakter, tj. může rozlišovat význam, takže se nám může snadno stát, že jejím opominutím vyslovíme jiné slovo, než jsme chtěli (např. megy - jde x meggy - višně).
Další překážkou na cestě za správnou maďarskou výslovností bývá pro spoustu Čechů A, Á a É. U nich se totiž velmi často stává, že nám Maďaři nerozumí, i když máme pocit, že jsme vše řekli jak jsme měli. A je v maďarštině zaokrouhlené, vyslovované tedy se rty jako u "o", jen o kousek povolenějšími. Naproti tomu Á je velmi otevřené, dokonce ještě o kousek víc, než v češtině. Otevřu pusu jako u doktora, povolím ji a udělám "ááá" :) Obojí si můžete poslechnout zde. Co se É týče, to je oproti českému výrazně širší, přibližuje se už našemu "í". V češtině ho vyslovujeme s jazykem volně v puse, maďarské é je napjatější, s jazykem dole za spodními zuby. (Výslovnost e x é si poslechněte zde)
Poslední v tomto bodu bude výslovnost hlásky H. V maďarštině je h obecně trochu slabší a na konci slov se nevslovuje vůbec nebo jen velmi neznatelně. Pro Čechy je to důležité, protože slovo Čech, maďarsky Cseh, se tedy vyslovuje jen jako [če].
Ještě o úroveň dál by byla asimilace souhlásek, tj. změna výslovnosti některé z nich, pokud se nachází v těsné blízkosti jiné. To už je úroveň, která náleží jen skutečným nadšencům, takže ji uzavřemě pouze tím, že maďarština se, stejně jako čeština, nepokouší vyslovit nevyslovitelné. Různé shluky souhlásek se tak zcela přirozeně ovlivňují a navzájem jedna druhé přizpůsobují. Např.: hoztam [hostam], évtől [éftől], bátyja [báťťa], barátság [baráččág], tudsz [tucc] nebo adtam [attam].
Na závěr už jen krátká rekapitulace:
a - zaokrouhlené (magyar - Maďar, maďarský)
á - výrazně otevřené (bárány - beránek)
cs = č (csiga - šnek)
dzs = dž (dzsessz - jazz)
é - široké, trochu jako í (tévé - televize)
gy = ď (Győr)
h - na konci slov nevyslovujeme (Cseh)
ly = j (osztály - třída)
ny = ň (nyolc - osm)
ö - velmi zaokrouhlené rty, jako v němčině nebo anglické ə (sör - pivo)
ő - dlouhá varianta ö (bőr - kůže)
s = š (Budapest)
sz = s (szerda - středa)
ty = ť (tyúk - slepice)
ü - velmi zaokrouhlené, spodní ret předsunutý, jako v němčině (ül - sedí)
ű - dlouhá varianta ü (tűz - oheň)
zs = ž (garázs - garáž)
Nahrávky s výslovností použity z webu magyarora.com.
Na maďarskou výslovnost se po určitém zjednodušení podíváme ve dvou skupinách. A) co je potřeba vědět, když chceme přečíst maďarský text a B) co je dobré vypilovat, když chceme, aby nám Maďaři skutečně rozuměli. První skupina se tedy týká hlavně konsonantů, souhlásek, a ta druhá zase více (ale nejen) vokálů, samohlásek.
A) ČTEME MAĎARSKY
Jména měst, autorů beletrie, nápisy na ukazatelích, maďarská jídla. Myslím, že takto se s psanou podobou maďarštiny setkává většina smrtelníků, tedy nejčastěji při cestování nebo v knihkupectví. Jezdíme do Magyarországu přes Győr, čteme Krasznahorkaie a dáváme si Halászlé, gulyás leves nebo gesztenye püré. Nepotřebujeme dokonalou výslovnost, ale proč neumět věci pojmenovat správnými jmény, že?
Kde je v maďarštině "háček"?
Tak by mohla znít základní otázka maďarské výslovnosti. A odpověď existuje dvojí. Roli jakéhosi českého háčku mají v maďarštině dvě písmena: S (samostatné čteme "š") a Y (samostatné neexistuje). S má dar změkčovat souhlásky, po kterých následuje, takže ze CS budeme mít "č", ze ZS vznikne "ž" a ze DZS "dž". Ale POZOR! Možná už vás napadlo, kam tedy zmizelo naše české "s", ne? Při pohledu na výše vybraná maďarské slova by vás možná odpověď napadla samotné. Přidejte k S ještě Z a bude to. SZ je tedy "s".
Co se Y týče, to je háčkem takřka dokonalým: NY = "ň", TY = "ť", GY = "ď" a LY = "j". Y zkrátka změkčuje a je záhodno si zapamatovat, že se v maďarštině nečte jako naše "i/y". Ale POZOR podruhé. V jazycích není nic 100%, takže i tady se najde drobná výjimka. Maďarské šlechtické rody totiž mívaly tendenci ozvláštňovat si psaní svých jmen, takže tato pravidla s gustem popíraly. Takže čteme i píšeme Esterházy a u Csáky je koncové Y skutečně "y". Není nad jednoduchost, že?
Ještě tedy drobné shrnutí: Magyarország (Maďarsko) je tedy [Maďarorság], Szentendre je [Sentendre], Visegrád [Višegrád] a Villány [Villáň].
B) MLUVÍME MAĎARSKY
Většina lidí nemá potřebu ani chuť zabývat se maďarskou výslovností podrobněji a tak vězte, že na běžné úrovni si vystačíte s výše zmíněným. Přehlásky (ö, ü) nějak vykoumáte (pokud umíte německy, nemáte problém) a zbytek nechte koňovi. Maximálně budete věci párkrát opakovat, než vám někdo porozumí. Pokud však chcete o kousek víc, čtěte dál.
Nejprve se přeci jen na chvíli zastavme u přehlásek. Češi s nimi většinou mají problémy, nejspíš proto, že v češtině nejsou a vše, co naše uši nejsou zvyklé slyšet, se nám špatně napodobuje. Obě dvě jsou výrazně zaokrouhlené, tedy vyslovované se sešpulenými rty, jako byste chtěli dát někomu pusu. Jen rty povolte a vydejte zvuk. Ö vznikne, když necháte rty v jedné rovině (výslovnostně se podobá jakémusi temnému, neznělému e nebo anglickému ə, viz cvičení výslovnosti zde). Ü se vyslovuje podobně, prakticky stačí spodní ret kousek předsunout a získáte zvuk popisovaný jako temné y (viz zde). Obě přehlásky mají i dlouhé varianty ő, ű, zkrátka a jednoduše je vyslovte dlouze.
Když jsme u délky, ještě chvíli u ní zůstaňme. Jen si od samohlásek na chvilku odskočíme k souhláskám. I ty se totiž v maďarštině vyskytují i v dlouhé podobě. Některé (například ll, jako ve slově Villány), jdou vyslovit jednoduše - prostě jejich délku prodloužíme. U jiných (například bb), je místo prvního ze zdvojených mísmen ráz [ʔ], tedy jakási pauzička, a naplno vyslovujeme až druhé: jobb = [joʔb]. Dlouhé mohou být i spřežky, dlouhé sz píšeme jako ssz, dlouhé gy jako ggy apod. Délka samohlásek i souhlásek má v maďarštině distingtivní charakter, tj. může rozlišovat význam, takže se nám může snadno stát, že jejím opominutím vyslovíme jiné slovo, než jsme chtěli (např. megy - jde x meggy - višně).
Další překážkou na cestě za správnou maďarskou výslovností bývá pro spoustu Čechů A, Á a É. U nich se totiž velmi často stává, že nám Maďaři nerozumí, i když máme pocit, že jsme vše řekli jak jsme měli. A je v maďarštině zaokrouhlené, vyslovované tedy se rty jako u "o", jen o kousek povolenějšími. Naproti tomu Á je velmi otevřené, dokonce ještě o kousek víc, než v češtině. Otevřu pusu jako u doktora, povolím ji a udělám "ááá" :) Obojí si můžete poslechnout zde. Co se É týče, to je oproti českému výrazně širší, přibližuje se už našemu "í". V češtině ho vyslovujeme s jazykem volně v puse, maďarské é je napjatější, s jazykem dole za spodními zuby. (Výslovnost e x é si poslechněte zde)
Poslední v tomto bodu bude výslovnost hlásky H. V maďarštině je h obecně trochu slabší a na konci slov se nevslovuje vůbec nebo jen velmi neznatelně. Pro Čechy je to důležité, protože slovo Čech, maďarsky Cseh, se tedy vyslovuje jen jako [če].
Ještě o úroveň dál by byla asimilace souhlásek, tj. změna výslovnosti některé z nich, pokud se nachází v těsné blízkosti jiné. To už je úroveň, která náleží jen skutečným nadšencům, takže ji uzavřemě pouze tím, že maďarština se, stejně jako čeština, nepokouší vyslovit nevyslovitelné. Různé shluky souhlásek se tak zcela přirozeně ovlivňují a navzájem jedna druhé přizpůsobují. Např.: hoztam [hostam], évtől [éftől], bátyja [báťťa], barátság [baráččág], tudsz [tucc] nebo adtam [attam].
Na závěr už jen krátká rekapitulace:
a - zaokrouhlené (magyar - Maďar, maďarský)
á - výrazně otevřené (bárány - beránek)
cs = č (csiga - šnek)
dzs = dž (dzsessz - jazz)
é - široké, trochu jako í (tévé - televize)
gy = ď (Győr)
h - na konci slov nevyslovujeme (Cseh)
ly = j (osztály - třída)
ny = ň (nyolc - osm)
ö - velmi zaokrouhlené rty, jako v němčině nebo anglické ə (sör - pivo)
ő - dlouhá varianta ö (bőr - kůže)
s = š (Budapest)
sz = s (szerda - středa)
ty = ť (tyúk - slepice)
ü - velmi zaokrouhlené, spodní ret předsunutý, jako v němčině (ül - sedí)
ű - dlouhá varianta ü (tűz - oheň)
zs = ž (garázs - garáž)
Nahrávky s výslovností použity z webu magyarora.com.
Příspěvky
