Učebnice maďarštiny pro pokročilé

Už dlouho se dokopávám k tomu aktualizovat někdejší příspěvek o maďarských učebnicích, protože je toho do něj hodně co dodat. Jednou to určitě přijde, nebojte, zatím však alespoň jeden odkaz a s ním spojené doporučení pro pokročilé studenty maďarštiny: na stránkách Magyar Elektronikus Könyvtár je ke stažení dvojdílná učebnice Felsőfokon magyarul od autorek Novotny Julia, Nagy Ágnes. Já si předevčírem slíbila, že do konce zkouškového projdu (a samozřejmě se co nejlépe naučím) první díl, z čehož lze odvodit, že se mi učebnice líbí. Jsou v ní použity autentické texty všeho druhu (od beletrie po odborné texty o maďarštině, Maďarsku apod.), cvičení na zajímavé gramatické i lexikální jevy, prostě učebnice pro pokročilé jak má být. Tak jestli to tu někdo na té úrovni čtete, vřele doporučuju.

O strachu

Když byla malá, tak se bála. Na cokoliv se zeptat. O cokoliv požádat. Cokoliv přiznat. (Ajajaj, kdypak se v člověku zasévá semínko lhaní?) Vlastně i přijít domů. Ne, nikdo ji nebil, nebo alespoň ne příliš často. Přesto nevzpomíná na společné výlety, hry, tvoření, povídání (asi to vytěsnila - nebo to nebylo?), ale zůstává v ní jen ten nejasný pocit nedůvěry. Podřízenosti. Strachu. Strachu, který ve chvílích bezpráví přecházel v nenávist.
Jako velká se bojí. Strachu, podřízenosti, nenávisti. Že se už ani jednoho nikdy nezbaví. A co víc, že se toho jednou budou bát i její děti.

Co s autocenzurou

Občas přemýšlím o tom, že to tady zavřu. Nebo přesídlím někam do anonymity. Autocenzura je totiž nepříjemně usedlý společník, bohužel však s tak průzračnou identitou, jakou tady Katalinka má, se bez autocenzury neobejdu. Jo, jo, stará známá bolest neanonymních blogů, nic nového pod sluncem. A tak raději mlčím, protože přeci nevykřičím do světa, že mi vám tak najednou skutečně zamrzelo, že X nikdy ...., zato do .... každou chvíli, nebo jak jsem si tuhle poplakala při vzpomínce, jak jsme s Y .... a strašně jsme se u toho nasmály, ale jak mě to zas rychle přešlo, když jsem viděla ..... A přitom právě tohle bych tak potřebovala tomu světu vykřičet. Ale ne X a Y a možná ani Z, protože to by vlastně vyšlo nastejno. Asi se vrátím k papírovým deníkům. A nebo to přestanu řešit, pustím autocenzuru k vodě a bude veselo? (Tohle už je beztak takový mezikrok.)

Dzień multijęzyczny

Ráno jsem byla tlumočit. Poprvé. Kulisákům. Do češtiny s přehledem, fordítva s drobnými zádrhely. Ale scénu jsme postavili, že jo.
K večeru jsem byla na prezentaci maďarského vydání polské knihy o Česku. (Szczygiełova) Polština mě okouzlila. Dnes poprvé.
Večer jsme šli na divadelní představení. Podívat se na tu postavenou scénu. Személyes történelem - Osobní anamnéza. Češi, Slovenka a Polka. (Její) Polština mě okouzlila. Dnes podruhé.
I wogóle nie było źle!

(A knihu i představení vřele doporučuju!)

Nová maďarsko-anglická učebnice maďarské gramatiky

Tak tedy hlavně Szőke, ale i mnoha jiným zájemcům pro radost: v maďarském Akademickém nakladatelství (Akedemiai könyvkiadó) právě vyšla maďarsko-anglická učebnice maďarské gramatiky Gyakorló magyar nyelvtan, která pokrývá veškeré základy až po úroveň B1, tj. určena je přednostně začátečníkům a středně pokročilým, nicméně dobře poslouží i komukoliv na vyšší úrovni, kdo si chce procvičit vše, co už by měl umět. Na stránkách si můžete stáhnout ukázku týkající se minulého času. Kniha je velice praktická, cvičení jsou založená na situacích ze života a jako malý bonus jsou navíc dělaná tak, aby se tématicky týkala jednotlivých okruhů ECL jazykové zkoušky. V přílohách mimo jiné najdete výsledky ke všem cvičením, různé seznamy nejčastějších maďarských sloves a slovesných vazeb a tabulky s časováním. Takže být vámi, neváhám. Zbývá vám už jen vyřešit, jak ji dostat z Maďarska do ČR ;)

O čem všem bych vám ráda napsala, kdybych na to měla čas

- o svém prvním divadelním představení viděném v maďarštině
- o super nové učebnici maďarské gramatiky, takový maďarský Murphy, kterou bych všem zájemcům ráda doporučila
- o naší první návštěvě, která za námi přijela z Brnéčka
- o povinné četbě a dilematu, jestli ji stihnout přečíst a moc jí nerozumět, nebo se jí snažit rozumět, ale nestihnout ji přečíst
- o překládání kaprů, které už jsem nikdy nechtěla dělat, ale stejně na to nakonec zase došlo
- o dnešním výletu do Budinských kopečků
a určitě ještě o mnohém dalším, na co ale asi taky nikdy nedojde :)

Jak se žije - nejen pro příbuzenstvo

Dny běží a nějak zapomínáme informovat alespoň nejbližší příbuzenstvo, jak se vlastně daří. Inu, spokojeně, unaveně, maďarsky. Já mám školu jen tři dny v týdnu a zbylé dva dny na to, abych stíhala přečíst zhruba dvě maďarské knížky týdně a několik stran poesie, napsala nějakou tu esej, naučila se nově probraná slovíčka z jazykových hodin a samozřejmě přeložila další úryvek nějakého současného maďarského autora. Střet zájmu je v tom, že tyto dva dny (a večery a alespoň část víkendu) potřebuju využívat i (nebo hlavně?) na pracovní překlady, takže dohromady je z toho poměrně intenzivní zápřah. Ale lepší, než kdyby nebyl.
Miško má školu vždy dopoledne, rychlostí světla postupují v základech maďarštiny, což je dost rychle na to, aby to stíhal všechno vstřebávat a dost pomalu na to, aby byl schopen porozumět, jak je možné, že málokterý den končí tak, jak to mají napsáno v rozvrhu. Pomalu rozjíždí svou překladatelskou kariéru, včera dodělal svůj první 45 minutový pořad pro Discovery a stal se tak zasloužilým spoluživitelem rodiny :) Bohužel už téměř celé září nemá brýle, ruply mu obroučky a posléze se rozbilo i svépomocí do nich připevněné sklíčko, takže jsme museli nechat dělat obojí nové. Snad se to na druhý pokus podaří, protože první vyrobená skla mu neseděla a musel si nechat znovu změřit kukadla, aby to už napodruhé zaručeně odpovídalo. Tak alespoň jsme měli takovou malou maďarskou bojovku. Jen těžko říct, jestli jsem bobříka za dorozumění se s optikem získala nebo ne. Bobříka za dorozumění se s vlastním mužem snad nakonec ano :)
Šarinka se má asi nejlíp. Venčíme co to dá, snažíme se jí vyhledávat psí společnost, o víkendu byla každý den na pár hodin v lese, jednou na výletě s mými spolužáky, podruhé na vižlatúře, což je psí procházka, kterou místní nadšenci organizují pro maďarské vižly, tedy ohaře. Malinko jsme se poohlíželi i po nějakém cvičáku, ale vypadá to, že je to tu několikanásobně dražší než u nás, takže si to asi nebudeme moci dovolit. Tak holt bude muset cvičit jen s náma :)
Na závěr ještě jedna organizační: v tuto chvíli už je poměrně jasné, že Maďarsko až do konce našeho pobytu neopustíme, nebo rozhodně ne oba dva společně. Tedy ani na Vánoce. Cesta do ČR a zpět vlakem s psinou totiž není žádná psina, jelikož bychom pak aspoň dva měsíce museli jíst suchý brambory a Šárga oškrábaný šlupky. Takže z druhého konce: autobus do Budapešti je levný a my vás rádi uvidíme tady! Téměř kdykoliv :) (A to neplatí jen pro příbuzenstvo.)

Z hotesky prodavačkou, aneb české dny v maďarské tržnici

Požádali mě z českého velvyslanectví, jestli bych dnes nemohla zaskočit jako hosteska-tlumočnice na českých dnech ve Velké tržnici. Mělo se jednat o představování výrobků označených značkou Klasa, rozdávání letáků, zvaní lidí k ochutnávkám a nákupům a případně i drobné tlumočení u stánků, kdyby si snad někdo přál navázat nějaký ten obchodní kontakt. Tak jsem se před spaním i po vstanutí jala učit nezanedbatelné množství maďarských slov o Klase, abych mohla jaksepatří reprezentovat, hodila se do gala a naklusala do tržnice.
Práce nakonec vypadala (nejspíš naštěstí) úplně jinak. Celý den jsem strávila ve stánku s valašskými frgály a jinými dobrotami, v milé přítomnosti majitelky této velkokarlovické firmy. Vysvětlovala jsem (povětšinou) milým (nejčastěji) Maďarům, co za "pizzu" to tam vlastně máme a že rozhodně stojí za to ji nejen ochutnat, ale i si ji koupit, vypisovala paragony, vracela drobné a všemožně jinak se zasluhovala o chod našeho stánku. A samozřejmě jedla frgále a jiné karlovické dobroty :)
Práce to byla fajn, i když jeden den rozhodně stačil. Odnáším si (kromě trochy těch dobrot a bolavých nohou) několik základních poznatků:
- Maďarští důchodci jistojistě trpí akutním hladem, jelikož způsob (a to množství!), kterým jsou do sebe schopni tlačit ochutnávky čehokoliv, aniž by se zastyděli, je ohromující.
- Cizince ze Západu poznáš, protože když si bere druhý kousek, tak se provinile usměje a zeptá se, jestli může vzít kamarádovi, který skutečně vždy stojí opodál.
- Když celý den mluvíš maďarsky a prokládáš to češtinou, anglicky mluvící cizinec tě pekelně vyvede z rovnováhy. V jednu chvíli jsem stihla zapomenout jak se řeknou švestky, koláč i 810. Vracím diplom.
- Maďaři frgále neznají, zato se jich dost ptalo po Karlovarských oplatkách a knedlících.
- Někteří ochutnávači, nejspíš, aby neměli špatné svědomí, že nic nekoupili, komentovali svůj odchod tím, že je to uvnitř trochu syrové. Samozřejmě až poté, co snědli minimálně čtvrtý kousek.
- Valaši jsou milí lidé. (Což už jsem samozřejmě dávno věděla :))
- Poprvé za ta léta, co se snažím komunikovat tím divným jazykem, se mi dostalo skutečně upřímné reakce: "Vy ale mluvíte divně!" No, musím říct, že nadšené ohlasy na to, že jakožto Češka vůbec hovořím po jejich, se mi přijímají mnohem lépe.
A to je pro dnešek vše, přátelé.

Vítejte v absurdistánu II.

aneb jak to všechno dopadlo s tou bankou a imigračním úřadem.

Hned na začátek podotýkám, že se jednalo o jedno příjemné a jedno spíše nepříjemné setkání s maďarskou byrokracií. Začněmě popořadě, tedy bankou. Po dřívější nepříliš šťastné zkušenosti s maďarskou OTP, která je tu moloch typu Česká spořitelna u nás, nejvíce bankomatů, nejvíce poboček a nejvíce poplatků, jsme se rozhodli změnit lokál a zamířili jsme si to do Erste, pod kterou patří právě i naše spořka. Čekalo nás sice zhruba hodinové posezení, než se nacvakaly do počítače všechny naše údaje a podepsaly všechny potřebné formuláře, nicméně čas uběhl v příjemném rozhovoru, s maximální ochotou úřednice a k naší naprosté spokojenost. Dokonce za nás bez ptaní vyplnila i to, že nechceme dostávat žádné reklamy. Takže uvidíme, co z toho ještě bude, ale jsem v tomto ohledu optimistická. Jo a bez té kartičky z imigračního se to samozřejmě obešlo, no problem.

Mé dnešní posezení na imigračním úřadě trvalo jen něco málo přes hodinu a "ani jsem se nenadála" a seděla jsem před okýnkem u paní, která snědla ke snídani kyselý citron. Na úvod jsem se dozvěděla, že ten papír, co jí nesu, vůbec nepotřebuje, pro jistotu ho ale orazítkovala a přidala do mé složky, abych si ho snad náhodou zase neodnesla. Dále jsem se dozvěděla, že co se mého účtu týče, je hezké, že jsem si ho zřídila, nicméně oni potřebují doklad o tom, kolik na něm mám peněz. Překvapilo mě, jak dlouho mi trvalo jí vysvětli, že na dnes zařízením účtě žádné peníze nemám a že to stipendium tam teprve začne chodit. Její komunikace se pak na pár minut omezila jen na "uvidíme", "já se zeptám" a "tohle vám určitě kolegyně včera jasně řekla", načež mi pak s vražedným výrazem beze slova zařídila to, pro co jsem si přišla a s kyselým úsměvem "custommer friendly" úřednice mě zase propustila.

To nejlepší mi došlo až cestou domů. Celý tenhle koloběh jsem vlastně absolvovala jenom proto, abych si mohla zařídit účet v bance, který jsem si nakonec bez problémů zařídila i bez toho. Ach jo.

Vítejte v absurdistánu

Rozhovor první, s kolejbabou:
- Víte, ještě mám jeden problém. Vždycky, když spláchneme wc a pak ho nějakou dobu nepoužíváme, tak se do něj pak jaksi vrátí, no, víte co myslím.
- No ano, s tím se nedá nic dělat, tak to vždycky bylo, prostě máte propojené trubky s vedlejším pokojem, musíte často splachovat.
- Takže vždycky když tam na víkend nebudeme, ... ?- Bohužel ano.

Rozhovor druhý, cizinec na imigračním úřadě a security guard:
- Dobrý den, dostanu tu formulář k nahlášení pobytu? (krásně anglicky)
- Co potřebujete? Rozumíte mu? (maďarsky)
- Formulář k nahlášení pobytu. (krásně anglicky)
- Co potřebuje? ... Formulář k nahlášení pobytu? Aha. A má pořadové číslo? (maďarsky)
- To je jenom pro kamaráda, chci jenom ten formulář a zase jít. (obzvláště krásně anglicky)
- Jestli má pořadové číslo, to je hlavní. U okýnka to s ním vyřeší. (maďarsky)
- Nemůžu jenom dostat ten papír? (rezignovaně usedá a dál čeká, až na něj vyjde řada v několikahodinovém pořadníku.)
- Jakým jazykem mluvil? To byla angličtina? Tak to asi nějak špatně vyslovoval! (s výrazem "angličtině bych přeci rozuměl, no ne?")

Série třetí, byrokratická:
Ve škole:
- Tady ten papír musíte vyplnit, my vám ho pak potvrdíme a s ním půjdete na imigrační úřad.
Na úřadě:
- Ale tohle jste přeci vůbec vyplňovat nemuseli! To vám řekli ve škole? To tam nemají všech pět pohromadě?
Na úřadě u přepážky A, po 2,5 hodinách čekání:
- Ještě ale musíte přinést kopii evropské kartičky pojištěnce a doklad o tom, že máte otevřený bankovní účet.
- Ale v bance mi nechtějí otevřít účet bez kartičky od vás.
- To je blbost, tam to musí jít nějak zařídit.
Na úřadě u přepážky B, jiná osoba po stejné době čekání:
- Vy jste tu na státním stipendiu, že? Tak mi jenom sepište čestné prohlášení, že dostáváte měsíčně stipendium a že jste v jeho rámci i pojištěn a je to. (takže i tady to zdá se šlo nějak zařídit :(()