Ani nevím, kde jsem v té změti těhotenských a rodičovských informací poprvé zjistila, že existují lidé, kteří popírají zázračnost očkování. Stalo se. Nejspíš mi ta myšlenka nepřišla úplně jako z Marsu, nicméně pochybuju, že bych jí věnovala kdoví kolik pozornosti. Ale jak to tak bývá, ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, na jakou cestu mě toto zjištění poslalo, bylo už pozdě. Bylo to jako s novým slovíčkem v angličtině: dokud ho neznáte, neexistuje. Jakmile se ho naučíte, nechápete, jak to, že jste si dosud nevšimli, že se vyskytuje úplně všude. Takže ani informace o možných negativech očkování na sebe nenechaly dlouho čekat. A červíček začal hlodat.
Upřímně, mnohokrát bych ho nejraději zadupala do země. Blažená nevědomost! Máloco ve mně v posledních měsících vyvolalo tolik zmatku a bezradnosti jako právě téma očkování. Byla jsem střídavě naštvaná, vystrašená, odhodlaná a zahnaná do kouta... a lačnila po nějakém jednoduchém a pokud možno objektivním a férovém návodu, jak se v tom všem zorientovat. Nakonec mi nezbylo, než se zhluboka nadechnout a pustit se do shánění nějakých skutečných informací, nejen emočně-manipulativních plků.
Výsledek? Utekla jsem od pediatry, která chtěla maličkou naočkovat hned první den, co to bylo podle očkovacího kalendáře možné (a tvrdila, že jinak ji zavřou) k jiné, která poskytuje určitý prostor k odkladům. Pořídila si knihu, přečetla několik statí, začala se zajímat o názory lékařů, kteří se z "očkovačů" proměnili v "neočkovače". A postupně jsem se uklidnila. Uf, dá se v tom zorientovat. Chvíli to tak nevypadalo, ale nakonec se mi v tom všem podařilo najít pevnou půdu pod nohama a vlastní (netvrdím, že absolutně neměnný, ale momentálně dost stabilizovaný) názor. Neočkujeme. Minimálně v tuto chvíli, ideálně co nejdéle, dovedu si představit, že vůbec.
Netroufám si tady v pár větách ospravedlňovat rozhodnutí, které mě stálo spoustu sil a trvalo dlouho, než ve mně uzrálo. Ani bych si netroufla svou cestu komukoliv vnucovat. Přála bych si jediné: aby si všichni ti, pro které je zdraví jejich dětí na prvním či jiném předním místě, dopřáli čas a otázku očkování si také sami promysleli. Protože ono to opravdu není tak jednoznačné, jak nám to farmaceutické firmy a většina dětských lékařů líčí. Rozhodně je co zvažovat a poměřovat na pomyslných miskách vah. A ať už se pak člověk rozhodne jakkoliv, vyžaduje to spoustu odvahy přijmout za své rozhodnutí zodpovědnost.
Za sebe tedy jen tolik: podporuji svobodnou volbu, v tomto případě svobodnou volbu zda očkovat či nikoliv.
A pro ty, které zajímá, co mimo jiné pomáhalo utvářet můj názor, přidávám odkaz na srozumitelný a poměrně vyvážený text MUDr. Ludmily Elekové, kromě očkování i o otázkách imunity či srážení horečky.
PS: Jestli to bude motýl nebo můra nevím :)
Záznamů
11 komentář(ů):
Nečekám a přesto souhlasím. Už několik let. Stejně jako jsem proti hormonální antikoncepci, a přitom sama jednou měsíčně nehorázně trpím (oproti době, kdy jsem HA brala).
Jen sleduji, co se kolem deje. Nemam zkusenosti, logicky. Prijde mi, ze "neockovane" matky byvaj hodne "militantni", libi se mi, ze pises o respektu volby.
DOnd pise zase tohle: http://dond.hudbanda.cz/archives/2011/02/entry_248.html
Veve, s HA to mám podobně, s tím rozdílem, že teď už víc jak rok netrpím a těžce si to užívám. Ale radši se vrátím k utrpení než k HA.
Evi, Donda jsem tenkrát četla. Respektuji, ale nesouhlasím. Navíc to tenkrát psal (možná mimo jiné) v souvislosti s (ne)očkováním proti TBC, které bylo nedlouho poté zrušeno, protože nadělalo víc paseky než užitku a po dlouhých letech bojů to konečně uznali i ti nahoře. A co teď?
Musím říct, že odkazovaný text jsem si přes jeho rozsáhlost se zájmem přečetla, ale když někdo radí "neočkujte děti týden před a po úplňku", přestávám důvěřovat fundovanosti autora.
Rozumím. Na úplněk jsem nevěřila až do doby, kdy se mi v souvislosti s ním v přeplněné a běžně spíše prázdné miniporodnici narodila dcera ;)
Zatim na to nemam uceleny nazor, pravdepodobne bych spise ockovala, ale jen postreh z Rakouska: pokud to chapu dobre, jsou zde vsechna ockovani pouze DOPORUCENA, ne povinna. Zajimavy rozdil.
Doporučené, ale nepovinné očkování je pro mě ideál. Většina lidí by nadále v klidu očkovala, a kde by zavrtal červíček pochybnosti, tam by se nemuseli bát postihů. Většina západní Evropy to tak má. Naopak u nás se uvažovalo, že dají lékařům pověření očkovat i přes nesouhlas rodičů. To už by bylo snad i na přesun do Rakous ;)
Teda děvčata, holky moje, já se nestačím divit:). Ani netuším, jak jsem se k tomuhle blogu a přiznám, že kdyby mi někdo do komentáře napsal něco o kontinuu, tak se ho zeptám, jaká je ta jeho oblíbená postava ze Star Treku ;-). Chladným mě to ale nenechalo, a tak jsme se dneska doma zamysleli, proč jsou ta témata tak dráždivá a proč jsou to vůbec témata.
Z pohledu otce tří malých dětí mi podobné úvahy přijdou z jiného světa. Holkám byly 3 roky, tak pomalu v jiném světě asi jsme. Pravda, když se nám narodilo to první dvojče, člověk spoustu věcí zjišťoval, zkoumal, byl v tom poprvé. Ale jak tak teď sleduju ty matky s jedním dítětem, zvláště vysokoškolsky vzdělané, mají asi nevyužité mentální dovednosti. Jsou zvyklé šrotit a pídit se po informacích. Chtějí pro dítě to nejlepší (což je přirozený pud), ale nezastaví se u toho, že je jejich dítě živé, zdravé, spokojené, je potřeba, aby vše s ním spojené bylo dokonalé a správné. A přitom těch posledních 10 000 let byly lidské samice vůbec rády, že jejich potomci přežili první měsíce (když vůbec oba přežili porod doma v jeskyni). Nic moc nevěděly a moc toho neřešily, hlavně že je to mrně živé a zdravé.
Dneska maj ty naše samice moc času. Jen si to holky vezměte. O čem to celé je? O příjmu potravy - (kojit, příkrmy?), vyměšování (plínky papírové, látkové nebo ideálně bezplenkovka), o spánku (na zádech, na bříšku, na boku, ideálně na kůži, samozřejmě) nebo o pouhém transportu (kočárek - probůh, ne!).
A přitom člověk s takovým potenciálem, s mozkem, co mu Bůh nadělil, by se mohl věnovat daleko vyšším hodnotám než základním fyziologickým funkcím.
Matějíček měl velkou pravdu ve dvou věcech - ideální matka nemá maturitu (=má hodně dětí).
Ale abych trošku zvážněl, tak přeci jen jedno nebezpečenstvo v tomto hledání dokonalosti vidím. Přes všechny úspěchy s kakáním a bumbáním se malý člověk takto obletovaný naučí hned v dětství jednu zásadní věc: "Ten svět kolem je tu proto, aby plnil moje potřeby." Přijde mi, že právě matky upnuté na to, aby pro dítě udělaly maximum, mohou právě takový vztah dítě-rodič vytvořit. Vede to potom u dětí k sobectví a sebestřednosti, u matek k úzkosti o dítě a později neschopnosti unést jejich vylétnutí z hnízda. Dítě potřebuje svět okolo objevovat, potřebuje i narazit a natlouct si nos. Musí mít jen jistotu, že u mámy najde bezpečí a lásku. A navíc, takové matky se sebou nejsou nikdy spokojené.
U očkování bych se držel zdravého rozumu. To dneska není úplně lehké, protože naše generace neumí pracovat s fenoménem internet. Vyrostli jsme ve školství, kde jsme se učili informace jednostranně přijímat a nepochybovat o nich. A najednou je tu ten nebezpečný internet. Člověk nejraději vyhledává informace, které nějak souzní s jeho naladěním, které zapadají do jeho obrazu světa. A často jsou to informace pochybné důvěryhodnosti (Mám podobnou jako ta s Měsícem: narodil jsem se 4.7. Kdybych se narodil podle plánu 7.7. ,byl bych holčička.).
Chci tím jen říct, že nemám mozkové kapacity tato témata řešit a raději si najdu rozumného lékaře, který si získá moji důvěru a tyto starosti nechám jemu. Raději se ve svých myšlenkách vrátím do těch vyšších sfér a řešení těch přízemních jemu deleguji ;-).
A když to někdy nevyjde, tak to holt nevyjde. Hlavně se moc netrápit. My jsme si hráli na písečku, když nad námi proletěl mrak z Černobilu a i dnes je spoustu věcí a faktorů, o kterých nevíme. Znám matku, která se trápila, že dítě porodila císařem. Že kloučkovi nemohla dopřát klasický porod a byla z moudrých knih přesvědčena, jak ho to ovlivní na celý život. Měla z toho deprese, trápila se a to jistě ani malému dítěti nepřidalo. Byla tenkrát bosorkou juniorkou. No a teď má děti tři, na zahrádce si pěstuje bylinky, je spokojená, žije zdravě... ale hlavně se tím už nezabývá, duševně a duchovně už fyziologické potřeby lidského organizmu neřeší. Tož toto bych Vám všem, kterých by se tento komentář mohl dotknout, rád taky přál ;-).
Lojza
Ahoj Kašpro, nějak jsme se s manželem začetli do Tvého blogu :-). Nevím, co psal, ale jak ho znám, už se na to těším, pokud to publikuješ. Taky jsme doma hodně řešili, když nám doktoři bez přemýšlení prali do těch malinkatých bezbranných uzlíčků nechutné nemoci. Probírali jsme vše s naší homeopatkou Mudr. Hofhanzlovou a s různými alternativními maminkami. Nakonec jsme je ale všechny naočkovali. Byla bych radši, kdyby to vše proběhlo o něco později, ale s očkováním jako takovým problém nemám. Brzo jsem si uvědomila, že černý kašel, záškrt atd. se v Čechách nevyskytují díky všeobecné proočkovanosti populace. Proto si může malé procento maminek lámat hlavu nad tím, jestli očkování ano či ne. Našim prababičkám děti na tyto hrozné nemoci umíraly a asi by nad námi kroutily hlavou. Stejně jako nad jinými věcmi, které nám přijdou jako děsně pokrokové, ale ony by se jich rády vzdaly. Všichni na nás koukali divně, když jsem s dvojčaty prala látkové pleny. Byla jsem na sebe pyšná. Ale když už to s rostoucí pohyblivostí dětí nebylo únosné, ráda jsem je vyměnila za Pampersky s pocitem, že jsem alespoň trochu přispěla ke zmenšení množství odpadu na Zemi. Kočárek je fajn, když táhneš další dvě děti a potřebuješ si někam dát nákup, poklady, které děti nasbírají a pokakanou plínu. Kojení je OK, když to jde. Někdy Ti soukromě povyprávím, jaké je to peklo, když to nejde a všichni Ti to nutí jako jedinou cestu. Holky jedly zásadně všechno Bio, Cyril se už v roce cpal čokoládou a nikdo to neřešil.
Je fajn, že máme možnost si vybrat svou cestu, jen to pojďme dělat s rozumem a tolerancí k těm, kteří jdou jinudy. (To nemyslím osobně, spíš obecně.)
Zdravím všechny Holoubky! Jste to tu rozjeli ;) Nemám teď čas se k tomu vyjadřovat, a vlastně ani větší potřebu, líbí se mi vaše myšlenky a fandím vaší cestě s náročnou smečkou. A nebojte, Berenika není dítě úzkostlivé až úzkostné matky, která všechno řeší, se vším se stresuje, neustále jí stojí za zády a chrání ji před vším špatným tohoto světa (Já mám naopak pocit, že jsem na rozdíl od mnohých prvomatek výrazně v pohodě.) Některé věci jsem si ale vyřešit potřebovala a očkování bylo jednou z nich. A jak to bude s dalšími dětmi? Bůh suď, to zatím není ani trochu v mých rukách ;) Krásný den!
dond k tomu po dlouhém váhání sepsal sáhodlouhý traktát, který jistě nikdo nebude chtít číst. Ale kdyby přecejen, tak tady je odkaz: Očkování
Přidat komentář