Ani nevím, kde jsem v té změti těhotenských a rodičovských informací poprvé zjistila, že existují lidé, kteří popírají zázračnost očkování. Stalo se. Nejspíš mi ta myšlenka nepřišla úplně jako z Marsu, nicméně pochybuju, že bych jí věnovala kdoví kolik pozornosti. Ale jak to tak bývá, ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, na jakou cestu mě toto zjištění poslalo, bylo už pozdě. Bylo to jako s novým slovíčkem v angličtině: dokud ho neznáte, neexistuje. Jakmile se ho naučíte, nechápete, jak to, že jste si dosud nevšimli, že se vyskytuje úplně všude. Takže ani informace o možných negativech očkování na sebe nenechaly dlouho čekat. A červíček začal hlodat.
Upřímně, mnohokrát bych ho nejraději zadupala do země. Blažená nevědomost! Máloco ve mně v posledních měsících vyvolalo tolik zmatku a bezradnosti jako právě téma očkování. Byla jsem střídavě naštvaná, vystrašená, odhodlaná a zahnaná do kouta... a lačnila po nějakém jednoduchém a pokud možno objektivním a férovém návodu, jak se v tom všem zorientovat. Nakonec mi nezbylo, než se zhluboka nadechnout a pustit se do shánění nějakých skutečných informací, nejen emočně-manipulativních plků.
Výsledek? Utekla jsem od pediatry, která chtěla maličkou naočkovat hned první den, co to bylo podle očkovacího kalendáře možné (a tvrdila, že jinak ji zavřou) k jiné, která poskytuje určitý prostor k odkladům. Pořídila si knihu, přečetla několik statí, začala se zajímat o názory lékařů, kteří se z "očkovačů" proměnili v "neočkovače". A postupně jsem se uklidnila. Uf, dá se v tom zorientovat. Chvíli to tak nevypadalo, ale nakonec se mi v tom všem podařilo najít pevnou půdu pod nohama a vlastní (netvrdím, že absolutně neměnný, ale momentálně dost stabilizovaný) názor. Neočkujeme. Minimálně v tuto chvíli, ideálně co nejdéle, dovedu si představit, že vůbec.
Netroufám si tady v pár větách ospravedlňovat rozhodnutí, které mě stálo spoustu sil a trvalo dlouho, než ve mně uzrálo. Ani bych si netroufla svou cestu komukoliv vnucovat. Přála bych si jediné: aby si všichni ti, pro které je zdraví jejich dětí na prvním či jiném předním místě, dopřáli čas a otázku očkování si také sami promysleli. Protože ono to opravdu není tak jednoznačné, jak nám to farmaceutické firmy a většina dětských lékařů líčí. Rozhodně je co zvažovat a poměřovat na pomyslných miskách vah. A ať už se pak člověk rozhodne jakkoliv, vyžaduje to spoustu odvahy přijmout za své rozhodnutí zodpovědnost.
Za sebe tedy jen tolik: podporuji svobodnou volbu, v tomto případě svobodnou volbu zda očkovat či nikoliv.
A pro ty, které zajímá, co mimo jiné pomáhalo utvářet můj názor, přidávám odkaz na srozumitelný a poměrně vyvážený text MUDr. Ludmily Elekové, kromě očkování i o otázkách imunity či srážení horečky.
PS: Jestli to bude motýl nebo můra nevím :)
Příspěvky
