čtvrtek 23. února 2006

Naučte nás i mluvit!

Ač by to tak podle nadpisu mohlo vypadat, nebudu zde popisovat výuku jazyků na českých vysokých školách, i když i nad tou je občas radno se zamyslet. V posledních dnech mě více zaujalo jiné téma, pravda, jazyka se také týkající: úroveň vyjadřování českých absolventů.
Určitě už se vám někdy stalo, že jste se vydali na přednášku renomovaného odborníka a s nadšením si zapisovali tisíce zajímavých informací o všem možném. Ano, "být odborníkem" nás na mnohých školách učí. Kolikrát se vám ale v takovém případě stalo, že onen renomovaný odborník uměl přednášet poutavě, přiměřeným tempem a s adekvátním výrazem? Já musím přiznat, že se s tím setkávám spíše méně nežli více. A když o tom trochu přemýšlím, ani mě to nepřekvapuje.
Na pedagogické fakultě máme díky praxím relativně dost příležitosti "mluvit k publiku". Kdybychom jen cosi nevýrazně drmolili, stěží bychom před dětmi vydrželi - stěží by ony vydržely s námi. Jakožto budoucím učitelům nám škola dopřála dokonce i několik hodin rétoriky, ať už jakkoliv efektivních. Jak jsou na tom ale ti, kteří jsou školou předurčeni být specialisty a na prezentaci svých objevů ústní formou nejsou vůbec připraveni? Cožpak se nepočítá s tím, že budou někde mluvit o své práci? Cožpak nebudou přednášet a jezdit na konference?
Mám teď čerstvě za sebou jednu takovou přednášku. Paní si velice vážím a cením si jejích znalostí. Škoda ale, že z nich sama nemohu mít trochu víc: během hodiny jsem slyšela takovou přehršli slov bez jakékoliv změny intonace, že jsem se nad nimi nestihla ani zamyslet. Bylo stěží poznat, jestli paní zrovna mluví nebo čte. Myslím, že byla tlačena časem. Není ale v takovou chvíli lepší říci méně a vzbudit u posluchačů opravdový zájem, než se pokusit vysypat ze sebe všechno co vím?
Mám dojem, že se u nás stále poněkud přeceňuje hodnota informací. Něco víš (hlavně, když hodně), nějak to řekneš, někdo si to poznamená a co už s tím udělá je jeho věc. Informace jsou předány. Ano, z jistého pohledu je účel splněn. Něco mi tam ale chybí...
Proto díky všem, kdo jsou si vědomi i toho, že záleží na tom "Jak?". A díky každému, kdo se z nás studentů pokouší mimo odborníků dělat i přiměřeně schopné řečníky. Tato schopnost je k nezaplacení.