Před pár dny jsem si pořídila nový svazek do své knihovničky, útlou autobiografii Hany Pražákové Dobrý večer Brno. Lákalo mě k tomu několik věcí: měla vyprávět o nelehkém životě dcery zakázaného křesťanského spisovatele v dobách totality, značná část děje mě měla přenést do mého oblíbeného Brnéčka a podstatná část pak do mé milované Budapešti, na velvyslanectví České republiky v Maďarsku.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se do knihy začetla. Kraťoučké kapitolky na sebe zprvu příliš nenavazovaly a až později se mi z těchto střípků začal sestavovat barvitější obraz. Jak stránky ubíhaly, bylo těžší a těžší odtrhnout se od čtení a posledních 60 stran jsem již musela dočíst v kuse. Jako na dlani se mi otevřel příběh (ne)obyčejné předlistopadové rodiny, popsaný v poklidném duchu a přitom jasně svědčící o nepěknostech tehdejší doby. Neméně zajímavé byly stránky popisující radosti i strasti ženy velvyslance (v letech 1994-1998) i doslov, ve kterém tato léta velmi lidsky popsal sám Richard Pražák.
Mám z celé knihy takový poklidný, hřejivý pocit a myslím, že stojí za posezení nad ní nejen těm z nás, které k ní láká láska k Maďarsku.
Pražáková Hana: Dobrý den Brno, nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2005, 176 s.
Pražáková Hana: Nadějí tu žijem, nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2001, 144 s. - Autobiografie popisující devět let života autorčiny rodiny v době, kdy byl její otec, katolický spisovatel František Křelina, uvězněn.
Příspěvky
