Když jsem se loni vrátila z letní školy v Debrecenu (mimochodem báječná dovolená z peněz maďarské vlády, výuka jazyka a veškerý konfort v ceně :)), říkala jsem si, že za rok to chce Finsko. Pak přišel lepší nápad: přihlásím se do Maďarska znovu, tentokrát i s Miškou, kterému se základy maďarštiny hodí k disertačce, a budeme mít dovolenku ještě báječnější. Ale ouha. Zájemců bylo netradičně mnoho a pár lidí tudíž nemohli vzít... takže Mishu jede a já ne. Přiznávám, chvilku jsem smutnila. Ale pak jsem si naštěstí vzpomněla na svůj dřívější plán: což takhle zkusit to Finsko?
Před pár minutami jsem konečně dopsala životopis ve finštině a můžu odeslat přihlášku. Tedy řeknu vám, byl to porod. Čtyřista slov, aby to navíc nebyly jen variace jednoho a toho samého... dalo mi to pěkně zabrat. (Vůbec nezávidím spolužákům, kteří ve Finsku zrovna jsou a podobně dlouhé eseje u nich patří ke každodenní rutině.) Ale psací trápení je u konce a teď už můžu jenom čekat, jak to dopadne. Alespoň mám pořádnou motivaci učit se ten "sobí jazyk":).
Před pár minutami jsem konečně dopsala životopis ve finštině a můžu odeslat přihlášku. Tedy řeknu vám, byl to porod. Čtyřista slov, aby to navíc nebyly jen variace jednoho a toho samého... dalo mi to pěkně zabrat. (Vůbec nezávidím spolužákům, kteří ve Finsku zrovna jsou a podobně dlouhé eseje u nich patří ke každodenní rutině.) Ale psací trápení je u konce a teď už můžu jenom čekat, jak to dopadne. Alespoň mám pořádnou motivaci učit se ten "sobí jazyk":).