Za život

Děkuji.

Děkuji, že jsem se mohla narodit.

Mami, tati: děkuji.

Učebnice maďarštiny pro pokročilé

Už dlouho se dokopávám k tomu aktualizovat někdejší příspěvek o maďarských učebnicích, protože je toho do něj hodně co dodat. Jednou to určitě přijde, nebojte, zatím však alespoň jeden odkaz a s ním spojené doporučení pro pokročilé studenty maďarštiny: na stránkách Magyar Elektronikus Könyvtár je ke stažení dvojdílná učebnice Felsőfokon magyarul od autorek Novotny Julia, Nagy Ágnes. Já si předevčírem slíbila, že do konce zkouškového projdu (a samozřejmě se co nejlépe naučím) první díl, z čehož lze odvodit, že se mi učebnice líbí. Jsou v ní použity autentické texty všeho druhu (od beletrie po odborné texty o maďarštině, Maďarsku apod.), cvičení na zajímavé gramatické i lexikální jevy, prostě učebnice pro pokročilé jak má být. Tak jestli to tu někdo na té úrovni čtete, vřele doporučuju.

O strachu

Když byla malá, tak se bála. Na cokoliv se zeptat. O cokoliv požádat. Cokoliv přiznat. (Ajajaj, kdypak se v člověku zasévá semínko lhaní?) Vlastně i přijít domů. Ne, nikdo ji nebil, nebo alespoň ne příliš často. Přesto nevzpomíná na společné výlety, hry, tvoření, povídání (asi to vytěsnila - nebo to nebylo?), ale zůstává v ní jen ten nejasný pocit nedůvěry. Podřízenosti. Strachu. Strachu, který ve chvílích bezpráví přecházel v nenávist.
Jako velká se bojí. Strachu, podřízenosti, nenávisti. Že se už ani jednoho nikdy nezbaví. A co víc, že se toho jednou budou bát i její děti.

Co s autocenzurou

Občas přemýšlím o tom, že to tady zavřu. Nebo přesídlím někam do anonymity. Autocenzura je totiž nepříjemně usedlý společník, bohužel však s tak průzračnou identitou, jakou tady Katalinka má, se bez autocenzury neobejdu. Jo, jo, stará známá bolest neanonymních blogů, nic nového pod sluncem. A tak raději mlčím, protože přeci nevykřičím do světa, že mi vám tak najednou skutečně zamrzelo, že X nikdy ...., zato do .... každou chvíli, nebo jak jsem si tuhle poplakala při vzpomínce, jak jsme s Y .... a strašně jsme se u toho nasmály, ale jak mě to zas rychle přešlo, když jsem viděla ..... A přitom právě tohle bych tak potřebovala tomu světu vykřičet. Ale ne X a Y a možná ani Z, protože to by vlastně vyšlo nastejno. Asi se vrátím k papírovým deníkům. A nebo to přestanu řešit, pustím autocenzuru k vodě a bude veselo? (Tohle už je beztak takový mezikrok.)

Dzień multijęzyczny

Ráno jsem byla tlumočit. Poprvé. Kulisákům. Do češtiny s přehledem, fordítva s drobnými zádrhely. Ale scénu jsme postavili, že jo.
K večeru jsem byla na prezentaci maďarského vydání polské knihy o Česku. (Szczygiełova) Polština mě okouzlila. Dnes poprvé.
Večer jsme šli na divadelní představení. Podívat se na tu postavenou scénu. Személyes történelem - Osobní anamnéza. Češi, Slovenka a Polka. (Její) Polština mě okouzlila. Dnes podruhé.
I wogóle nie było źle!

(A knihu i představení vřele doporučuju!)