O strachu

Když byla malá, tak se bála. Na cokoliv se zeptat. O cokoliv požádat. Cokoliv přiznat. (Ajajaj, kdypak se v člověku zasévá semínko lhaní?) Vlastně i přijít domů. Ne, nikdo ji nebil, nebo alespoň ne příliš často. Přesto nevzpomíná na společné výlety, hry, tvoření, povídání (asi to vytěsnila - nebo to nebylo?), ale zůstává v ní jen ten nejasný pocit nedůvěry. Podřízenosti. Strachu. Strachu, který ve chvílích bezpráví přecházel v nenávist.
Jako velká se bojí. Strachu, podřízenosti, nenávisti. Že se už ani jednoho nikdy nezbaví. A co víc, že se toho jednou budou bát i její děti.