čtvrtek 17. září 2009

Z hotesky prodavačkou, aneb české dny v maďarské tržnici

Požádali mě z českého velvyslanectví, jestli bych dnes nemohla zaskočit jako hosteska-tlumočnice na českých dnech ve Velké tržnici. Mělo se jednat o představování výrobků označených značkou Klasa, rozdávání letáků, zvaní lidí k ochutnávkám a nákupům a případně i drobné tlumočení u stánků, kdyby si snad někdo přál navázat nějaký ten obchodní kontakt. Tak jsem se před spaním i po vstanutí jala učit nezanedbatelné množství maďarských slov o Klase, abych mohla jaksepatří reprezentovat, hodila se do gala a naklusala do tržnice.
Práce nakonec vypadala (nejspíš naštěstí) úplně jinak. Celý den jsem strávila ve stánku s valašskými frgály a jinými dobrotami, v milé přítomnosti majitelky této velkokarlovické firmy. Vysvětlovala jsem (povětšinou) milým (nejčastěji) Maďarům, co za "pizzu" to tam vlastně máme a že rozhodně stojí za to ji nejen ochutnat, ale i si ji koupit, vypisovala paragony, vracela drobné a všemožně jinak se zasluhovala o chod našeho stánku. A samozřejmě jedla frgále a jiné karlovické dobroty :)
Práce to byla fajn, i když jeden den rozhodně stačil. Odnáším si (kromě trochy těch dobrot a bolavých nohou) několik základních poznatků:
- Maďarští důchodci jistojistě trpí akutním hladem, jelikož způsob (a to množství!), kterým jsou do sebe schopni tlačit ochutnávky čehokoliv, aniž by se zastyděli, je ohromující.
- Cizince ze Západu poznáš, protože když si bere druhý kousek, tak se provinile usměje a zeptá se, jestli může vzít kamarádovi, který skutečně vždy stojí opodál.
- Když celý den mluvíš maďarsky a prokládáš to češtinou, anglicky mluvící cizinec tě pekelně vyvede z rovnováhy. V jednu chvíli jsem stihla zapomenout jak se řeknou švestky, koláč i 810. Vracím diplom.
- Maďaři frgále neznají, zato se jich dost ptalo po Karlovarských oplatkách a knedlících.
- Někteří ochutnávači, nejspíš, aby neměli špatné svědomí, že nic nekoupili, komentovali svůj odchod tím, že je to uvnitř trochu syrové. Samozřejmě až poté, co snědli minimálně čtvrtý kousek.
- Valaši jsou milí lidé. (Což už jsem samozřejmě dávno věděla :))
- Poprvé za ta léta, co se snažím komunikovat tím divným jazykem, se mi dostalo skutečně upřímné reakce: "Vy ale mluvíte divně!" No, musím říct, že nadšené ohlasy na to, že jakožto Češka vůbec hovořím po jejich, se mi přijímají mnohem lépe.
A to je pro dnešek vše, přátelé.