Letem světem posledních dní

Od Balatonu jsem odfrčela v pátek brzy ráno a po mém intenzivním blogování byl v tu ránu zase ámen. Takže ani nevíte, že další výletování se konalo jen v dosti omezené podobě a za nepříliš vydařeného počasí, jednak proto, že mě nadmíru zaměstnalo titulkování bažantů, koroptví a divokých králíků, mimochodem tak zatracenou práci jsem už dlouho nedělala, a pak taky proto, že ani Veszprém, ani Székesfehérvár za víc než dvě-tři hodinky včetně návštěvy galerie minimálně v tomto ročním období nestáli. Ale Budapešť jsem si užila, to zase jo. Nejdřív jsem utratila velkou část zbylých forintů, protože k čemu vozit domů něco, co za pár měsíců nemusí mít vůbec žádnou hodnotu, pak jsem v několikahodinových blocích obšťastnila šest svých trvale či dočasně v BP pobývajících známých, a před zpáteční cestou oranžovým autobuskem už zbývalo jen v nejdražší možné kavárně (takhle ve svátek navíc pravděpodobně v jednom z mála otevřených podniků) utratit zbytek zmíněných barevných papírků. No a bylo po dovolené, která vlastně vůbec nebyla dovolená, ale i tak byla děsně fajn. 

Pátek se nesl ve znamení shonu, výuky a balení, na nádraží jsem si vyzvedla psinku a společně s její mánií lovit všechno, co má podobu fleku, stínu, šmouhy nebo odrazu, jsme se vydaly na lovecký výcvik do Horky nad Moravou. Zjistily jsme, že paniččiny nervy pořád nejsou tak pevné, jak by bylo u výchovy a výcviku takového štěněte potřeba, že v blízkosti bažanta se z divoženky stává megadivoženka, že hledání v poli nejen, že není naše silná parketa, ale vlastně to ještě vůbec není parketa, se kterou by si teroristka věděla rady, že na lovecké chatě se jí zvěřina a jiné maso a pak zase zvěřina a jiné maso, že existují výcvikáři, kteří vás dovedou dobře motivovat a ještě vám s ledasčím pomohou, aniž byste odcházeli s pocitem totálního trotla, a že po takovéhle akci potřebuje nejen pejska, ale i panička pořádně odpočívat. A panička by odpočívala i dál, ale už je zase čas se jít trochu projít, takže lovecké kynologii nazdar - zdar, jdeme se domluvit s místními myslivci, na které pole se jim můžeme chodit motat, aby dáma pochopila, k čemu jí na nose narostl ten čenich.