Tak dlouho jsem hledala ta správná slova, jak sem napsat, že mě moc baví chodit do školy, když už tam vlastně vůbec chodit nemusím, až se něco zvrtlo.
V pondělí jsem šla raději než na dějiny Polska (protože co je mi vlastně do dějin Polska?) pořádně ven s pejskou. A užily jsme si to.
Ve středu ráno jsem potřebovala spát, což bylo důležitější, než dějiny Maďarska (ze kterých už jsem stejně dělala minimálně tři zkoušky a dvoje přijímačky) a i přesto, že je přednáší fakt kapacita, tak mě trochu prudí znovu to poslouchat. Navíc, když kapacita spíše než pro posluchače přednáší pro levý horní roh učebny.
Ve středu odpoledne jsem potřebovala překládat. A venčit. A hnát se na hodinu, na kterou když jsem přiběhla minulý týden, tak nám pan oznámil, že potřebuje něco dodělat, a že tedy dnes přednášet nebude... Chápu, stane se. Ale zrnko k zrnku...
Na čtvrteční konverzaci nechodím od té doby, co se z ní vyklubala hodina čtení textů. 90 minut čtení článků stupňované obtížnosti, z knížky, kterou mám doma a velkou část už jsem toho tedy četla, jen proto, abych si do příštího týdne počkala na opravu, když si to mám přitom sama kde zkontrolovat? No nezlobte se...
Na Historickou geografii středoevropského prostoru jsem se původně moc těšila. Ale po první přednášce o vymezení středoevropského prostoru jsem přišla domů rozpačitá. Dozvěděla jsem se vlastně něco nového? Asi to bude tím, že žiju s geografem. A historikem. A že ho ten pán taky učil. A že mě to docela zajímá. A že jsme to řešili loni na BBI. A...
Nebýt v prvním ročníku určitého studia nefalšovaný prvák má své nesporné výhody. Spoustu věcí si lépe přeberete, zapojíte do kontextu, už na ně máte názor,... posloucháte je dobrovolně a rádi, i když to třeba znamená vstávat na přednášku od půl osmé.
Nebýt v prvním ročníku určitého studia nefalšovaný prvák má své nesporné nevýhody. Jak to jen říct... Prostě už nejste prvák.
V pondělí jsem šla raději než na dějiny Polska (protože co je mi vlastně do dějin Polska?) pořádně ven s pejskou. A užily jsme si to.
Ve středu ráno jsem potřebovala spát, což bylo důležitější, než dějiny Maďarska (ze kterých už jsem stejně dělala minimálně tři zkoušky a dvoje přijímačky) a i přesto, že je přednáší fakt kapacita, tak mě trochu prudí znovu to poslouchat. Navíc, když kapacita spíše než pro posluchače přednáší pro levý horní roh učebny.
Ve středu odpoledne jsem potřebovala překládat. A venčit. A hnát se na hodinu, na kterou když jsem přiběhla minulý týden, tak nám pan oznámil, že potřebuje něco dodělat, a že tedy dnes přednášet nebude... Chápu, stane se. Ale zrnko k zrnku...
Na čtvrteční konverzaci nechodím od té doby, co se z ní vyklubala hodina čtení textů. 90 minut čtení článků stupňované obtížnosti, z knížky, kterou mám doma a velkou část už jsem toho tedy četla, jen proto, abych si do příštího týdne počkala na opravu, když si to mám přitom sama kde zkontrolovat? No nezlobte se...
Na Historickou geografii středoevropského prostoru jsem se původně moc těšila. Ale po první přednášce o vymezení středoevropského prostoru jsem přišla domů rozpačitá. Dozvěděla jsem se vlastně něco nového? Asi to bude tím, že žiju s geografem. A historikem. A že ho ten pán taky učil. A že mě to docela zajímá. A že jsme to řešili loni na BBI. A...
Nebýt v prvním ročníku určitého studia nefalšovaný prvák má své nesporné výhody. Spoustu věcí si lépe přeberete, zapojíte do kontextu, už na ně máte názor,... posloucháte je dobrovolně a rádi, i když to třeba znamená vstávat na přednášku od půl osmé.
Nebýt v prvním ročníku určitého studia nefalšovaný prvák má své nesporné nevýhody. Jak to jen říct... Prostě už nejste prvák.
Příspěvky
