Mám za sebou první větší výlet a musím říct, že se vydařil a navnadil mě i na další. Od rána svítilo sluníčko, nebylo sice úplně teplo, ale stačilo to na to, abych se letos poprvé cítila opravdu jarně, což je na 10. března docela úspěch, ne? Tihany je z Balatonfüredu 15-30 minut autobusem, záleží, kam až vám stačí se nechat dovézt, doporučuju ale jet až k poště, tj. do centra vesnice. Budete tak nejblíž místní dominantě, benediktínskému klášteru, který zde v roce 1055 založil Árpádovec Ondřej I. Stojí za prohlédnutí z venku a za drobný poplatek i zevnitř, jen ve všední den v půlce března vás tam nikdo nebude moc čekat. I paní v obchůdku Tourinformu naproti klášteru byla z turistky domáhající se mapy Balatonu poměrně vyvedená z míry. Brzy jsem taky pochopila, že spíš než teplé snídaně v jedné z místních cukráren či čajoven si užiju příjemné samoty v okolí blízkého jezera, vinic a gejzírových kuželů. Takže jsem se přestala namáhat hledáním otevřeného pohostinství (ale nebojte, v sezóně nebo alespoň o víkendu se tu o vás určitě budou přetahovat, to je vidět na každém rohu) a šla jsem pěkně za nosem dolů, k vodě.
Na Tihaňském poloostrově jsou dvě jezera, kousíček od vesnice Vnitřní (Belső-tó) a o něco dál pak rákosem zarostlé Vnější (Külső-tó). Já jsem měla tu čest pouze s prvním z nich, jelikož jsem brzy pochopila, že ani čerstvě vlastněná mapa mi dnes nepomůže natolik, abych mohla riskovat cestu k tomu vzdálenějšímu. Totiž poté, co jsem se rovnou za nosem vydala za krávama a pak přes vinici tam, kde jsem tušila slibovanou červenou značku, jsem ji asi dvakrát zahlédla, a pak už jsem se jen nestačila divit, jak to, že mi cesta před nosem končí v takřka neprůchodných lesích. No, průchodné nakonec byly, ale už jsem se fakt bála, že to budu muset otočit. Nikde ani živáčka, několikrát jsem se pokusila zorientovat mapu, ale kde jsem se mi nepodařilo zjistit ani o pár desítek minut později, kdy jsem zase objevila místní turistické značení. Dnes jsem zkrátka nechala svůj orientační smysl doma, a to je pak lepší moc neriskovat. Když ono to na mapě všechno vypadalo tak přehledně a tak blízko, ach jo.
Každopádně krajina, která je součástí Národního parku Balatonfelvidéki, se mi moc líbila, a i ty všemožné "gejzírkúpy" jsem nakonec našla. Cesta zpátky dokonce byla tak snadná, že jsem chvíli přeci jen uvažovala o návštěvě Külső-tó, vždyť kdo by nechtěl alespoň z výšky zahlédnout rákosem zarostlé jezero, ale vzpomněla jsem si na předešlé trampoty a nechala si zajít chuť. Chuť jsem si nechala zajít i na vytoužený teplý oběd, jelikož se mi nechtělo zjišťovat, zda má alespoň jedna ze snad tisíce místních restaurací a galarestaurací otevřeno, a raději jsem si počkala na autobus zpátky a včerejší gulášovou polévku. Maďarskou, od Vitany.
Tihany vám vřele doporučuju, sama si ho určitě ještě někdy zopakuju. Dnešní fotečky jsou zájemcům ke zhlédnutí na Picasu. A zítra dopoledne to vidím na Veszprém.
Na Tihaňském poloostrově jsou dvě jezera, kousíček od vesnice Vnitřní (Belső-tó) a o něco dál pak rákosem zarostlé Vnější (Külső-tó). Já jsem měla tu čest pouze s prvním z nich, jelikož jsem brzy pochopila, že ani čerstvě vlastněná mapa mi dnes nepomůže natolik, abych mohla riskovat cestu k tomu vzdálenějšímu. Totiž poté, co jsem se rovnou za nosem vydala za krávama a pak přes vinici tam, kde jsem tušila slibovanou červenou značku, jsem ji asi dvakrát zahlédla, a pak už jsem se jen nestačila divit, jak to, že mi cesta před nosem končí v takřka neprůchodných lesích. No, průchodné nakonec byly, ale už jsem se fakt bála, že to budu muset otočit. Nikde ani živáčka, několikrát jsem se pokusila zorientovat mapu, ale kde jsem se mi nepodařilo zjistit ani o pár desítek minut později, kdy jsem zase objevila místní turistické značení. Dnes jsem zkrátka nechala svůj orientační smysl doma, a to je pak lepší moc neriskovat. Když ono to na mapě všechno vypadalo tak přehledně a tak blízko, ach jo.
Každopádně krajina, která je součástí Národního parku Balatonfelvidéki, se mi moc líbila, a i ty všemožné "gejzírkúpy" jsem nakonec našla. Cesta zpátky dokonce byla tak snadná, že jsem chvíli přeci jen uvažovala o návštěvě Külső-tó, vždyť kdo by nechtěl alespoň z výšky zahlédnout rákosem zarostlé jezero, ale vzpomněla jsem si na předešlé trampoty a nechala si zajít chuť. Chuť jsem si nechala zajít i na vytoužený teplý oběd, jelikož se mi nechtělo zjišťovat, zda má alespoň jedna ze snad tisíce místních restaurací a galarestaurací otevřeno, a raději jsem si počkala na autobus zpátky a včerejší gulášovou polévku. Maďarskou, od Vitany.
Tihany vám vřele doporučuju, sama si ho určitě ještě někdy zopakuju. Dnešní fotečky jsou zájemcům ke zhlédnutí na Picasu. A zítra dopoledne to vidím na Veszprém.
Příspěvky
