neděle 30. září 2007

Budapešť na černobílo

Nejkrásnější je v noci. Na jedné straně hrad s pohádkovými věžičkami Rybářské bašty, na druhé kopule svatého Štěpána a monumentální parlament anglického vzoru. Lvi na řetězovém mostě majestátně pohlížejí na nadšené turisty a jejich stativy rozeseté po celém nábřeží. Vlahý větřík, úsměvy na tvářích, hvězdy na nebi. A přes den pak ty parky! Zelené ozdoby geometrického města, plné cyklistů, skluzavek a prolézaček všech druhů. Tramvaj cinká na okružní třídě, zmrzlinář na rohu cosi nesrozumitelně breptá a my máčíme ochozené nohy v prosklené fontáně.

Uff. Další křižovatka. A jako skoro vždy, na druhou stranu jedině obchvatem přes tři přechody, rovně cesta nevede. Bláhový kdo chce přejít na jednu zelenou, v každém směru 3 až 5 pruhů aut fičí a smrdí o sto šest. Tedy pokud spíš nepopojíždějí píď po pídi. Narvaný autobus staví na každém rohu a funí si pod vousy: opovaž se přestoupit, budeš znovu platit! Podchod do metra je plný bezdomovců a pachu močoviny. Šedivými ulicemi se tlačí davy nervózních nakupujících, vír prachu a cigaretový kouř odnáší slova od úst, tam, kamsi k dělnické čtvrti.

Pravda je samozřejmě někde mezi.