Píše se rok 2003. Po mnohahodinové jízdě dálkovým autobusem nás pohltilo londýnské metro a vydalo napospas sevřeným prostorům. Hromada lidí, nepřehledné přestupy, množství nových informací... zmatek nad zmatek. Za nepředstavitelné množství liber nakupujeme celodenní lístky na čtyři pásma, na dnešek i na zítřek. Hledáme záchody, svačíme v parku, jdeme zpátky do podzemky. Na druhém konci Londýna zjišťujeme, že naše zítřejší lístky platí dneska. Mizerná angličtina, obrovská únava po probdělé noci v buse, slzy v očích. Jízdenky musíme vrátit ve stanici nákupu. Stres, bezmocnost, výčitky nad penězi vyhozenými do vzduchu. Naštěstí je berou zpět a prodávají nové. Vyčerpáni vystupujeme z podzemí a usedáme na rozpálenou lavičku. Žízeň, vedro a ...
... zázrak. Sedíme uprostřed malého náměstí obklopeni lidmi a obrovskými fotografiemi leteckých snímků Země. Klopíme oči před nádherou, která uklidňuje rozbouřenou mysl. Earth from the air nás pohladila po duši. Jak příjemné jsou další dny v Londýně, v metru i mimo něj.
*
Píše se rok 2004. Farma ve Skotsku, jahody, bolavá záda, karavan, jahody. S výdělkem pak hurá do hor: krásná příroda, houfy miggies, vřesoviště a polévka z pytlíku. Strašlivá bouře Nad Ben Macdui velí rychle pryč. Země Mordoru. A pak ten pád. Konec mobilitě, konec horám. Usazujeme se v Edinburgu u přátel. Všechno špatně? Ne. Vládne pohoda a k tomu všemu objevujeme v botanické zahradě Earth from the air. Příjemné pronásledování a nezapomenutelné dny ve dvojposchoďovém městě.
*
Píše se rok 2006. Fontík, stěhování, Dánsko, jazykovka, vnitrofakultky,... Na Kampě jsem ještě nebyla, ale určitě se na výstavu vydám. Země krásná neznámá.
Příspěvky
