Nosím smůlu?

Když jsem nedávno psala o báječné jízdě taxikem, netušila jsem, že to není můj poslední príma zážitek s nejmenovanou cestovní kanceláří. Naopak, s očekáváním jen samé rutinní práce, při které se budu moci dostatečně věnovat studiu, jsem se dnes dopravila před další pražskou základku. Komplikací už přeci bylo dost.

A tentokrát taky všechno vypadalo dobře, alespoň od prvního pohledu: děti i škola byly na svém místě. No, jen vypadalo. Chyběl totiž autobus. Opět vše vyřešil telefonát a hned jsem věděla na čem jsem: naše vozítko se kdesi za rohem porouchalo a nikam nás již nepoveze. Za hodinu prý přijede kolega. Hm. Takže děti do tříd a čekat a čekat. A usmívat se na učitelky. A mít vše pod kontrolou.

Nakonec přijel ještě úplně jiný kolega, že prý nás odveze do Botanicu a pak pofrčí dále do Jizerek, kde měl vyzvednout děti ze školy v přírodě. A skoro to i vypadalo, že přijel dost včas na to, abychom stihli plánovanou prohlídku. Ale ouha, jedna komplikace je vždycky málo, jak již jsem se poučila. Z ulice u školy nešlo pro špatně zaparkované auto vyjet a tak jsme skoro čtvrt hodiny couvali. Následovala průměrná pražská dopolední zácpa a úsměv tuhl a tuhl...

Samozřejmě, že vše dobře dopadlo. Prohlídku nám posunuli a i když byla z časových důvodů docela odfláklá, děti to vydržely a středověkou vesničku si užily. Učitelky byly skvělé a dokonce i přijel další autobus, aby nás odvezl zpátky. Sice to byla zasloužilá Karosa v téměř nepojízdném stavu, ale alespoň už nikoho nezajímalo, kolik škody na ní naši miláčci sedmáci nadělali. Úplný happyend.

A cestovka? Prý se těší na další vzrůšo s touhle príma průvodkyní. No, já nevím, jestli do toho ještě půjdu. Stačí si představit, co by se asi stalo příště.

Dear God,

I am writing to express my concern about the CAE exam I am taking tomorrow and I would like to draw your attention to the following number of points.

Firstly, it is really exhausting to concentrate all day long.

Secondly, do I need to have such annoying digestive problems?

Finally, a day is only 24 hours long. Why?

If this were not enough, I can invent some more complaint. I would be extremely grateful if you could help me to overcome these difficulties in every possible way. Unless this is done, I will have no choice but to use all my abilities to manage it on my own.

Thank you very much indeed,

Yours faithfully,

KŠ

Asi nejsem Čech

Protože Češi sledujou fotbal a pijou pivo. A ti úplně nejvíc nejlepší Češi sledujou fotbal a pijou pivo přímo někde v Německu. Někteří u toho skáčou (nevěřím, že všichni), většina z nich tam jela na dluh, málokdo z nich cestou dodržel povolenou rychlost. Tak to jsou oni.

A co bude se mnou?

Jen stručně

Nevím, kde se to vzalo, ale letošní volby pro mě znamenaly nějak víc, než jakékoliv předchozí. (Pravda, tolik jich zase nebylo a možná je logické, že čím jsem starší, tím víc se mě podobné věci dotýkají.) Jejich výsledek mě překvapoval postupně. Nejdříve jsem se dozvěděla o vítězství ODS, tedy pravice, a to jsem jásala. Pak přibyla informace, že šlo volit nevídané množství spoluobčanů a začala jsem být hrdá. U slov, že komunisty volilo jen 13% lidí a do parlamentu se dostanou i zelení jsem již skákala radostí. A pak přišla ledová sprcha. A aby toho nebylo málo, projev našeho drahého premiéra. Měla jsem tu čest ho slyšet z první ruky na vlnách ČRo a nevěřila jsem. První půlku jsem stíhala nesouhlasně kroutit hlavou, druhou už jsem jen seděla s otevřenou pusou.

Dodnes čekám, co se z toho vyvine. Přešel mě skoro nepřekonatelný pocit nespravedlnosti nad tím, že se v Liberci nedostala do parlamentu strana zelených, i když tam získali největší podporu v celé ČR. Přešla mě chuť klít a cinkat klíči, i když jakoukoliv akci proti našemu backovi uvítám a podpořím. Jsem šťastná, že nás tu v dobách oposmlouvy někdo hlídal a uhlídal náš volební systém alespoň natolik, že v něm malé strany mají přeci jen nějakou šanci uspět. A čím dál tím víc si uvědomuji, že sezením u počítače a psaním rozhorleného komentáře nic nezměním. Tady je potřeba udělat něco víc. Ale nejdříve snad abych dostudovala.

To byla ale jízda!

Tento pátek jsem se stala hlavní aktérkou tak zajímavé příhody, že stojí za to porušit kvůli ní zkouškově bločkový půst a podělit se o ní s vámi.

Abych toho neměla málo a přišla na trochu jiné myšlenky, nechala jsem se nalákat spolužačkou a slíbila krátkodobou výpomoc v jedné cestovní kanceláři. V praxi to znamená 5x během zkouškového brzy vstát, dopravit se k nějaké pražské ZŠ, naložit děcka do autobusu a za zábavného programu v podobě středověkého kvízu je dopravit do Botanicu. Tam nás čeká prohlídka středověkého městečka, rozchod, při kterém si lze vyzkoušet dobová řemesla, a zase frčíme zpátky. Pohoda, klídek, báječná palačinka a ještě i nějaký čas na studium - tak proč ne.

Měla jsem před sebou třetí cestu, tentokrát s odjezdem až v půl deváté od školy, to je zhruba hodinka spánku navíc, hurá. Den předem dokonce přišla sms, že autobus bude přistaven až v devět a tak jsem se ještě rychle ujistila, mohu-li dorazit až ve třičtvrtě a radostně posunula budíka o dalších pár minut. Kdybych věděla, co mě čeká, raději bych to nedělala.

Ke škole jsem dorazila podle plánu a čekala na své prvňáčky. Devátá se blížila, autobus nikde, děti také ne, začínalo to být podezřelé. V devět volám třídní učitelce a dozvídám se, že jsou již i s autobusem u Lysé nad Labem. Autobus zkrátka přijel v původně hlášený čas, naložil je a vyrazil. Že odjeli bez průvodce jim bylo trochu divné, ale zase ne tolik, aby se tím příliš rozptylovali. Co teď? Oni jsou tam, já a peníze na vstup tady... Čekala mě řada telefonátů, řešení mělo přinést zavolané taxi, které mě dopraví do Ostré ještě než začne prohlídka.

Nepřijelo ani do slibovaných deseti minut, ani do půl hodiny, kdy už jsem netrpělivě volala zpět na centrálu. Neuvěřitelné se stalo skutečností: taxikář kousíček od školy naložit jinou mávající ženu a až po čase zjistil, že to není ta pravá...

Nebudu vás napínat, všechno dobře dopadlo, má první samostatná jízda taxikem proběhla v přátelské atmosféře a tipování, kdo si tenhle podařený den nejvíce odskáče (já, řidič autobusu nebo pomýlený taxikář?). Vstupné jsem zaplatila dodatečně, své prvňáčky našla, palačinku pojedla a cestou zpátky zorganizovala tak báječný středověký kvíz, že na něj ti maličcí ještě chvilku nezapomenou.

Kde nastala chyba a kdo dal komu mylné informace se už asi nikdy nedozvím. Naštěstí to paní učitelky dokázaly vzít s humorem a já se můžu těšit, co mě čeká příště.