Když jsem nedávno psala o báječné jízdě taxikem, netušila jsem, že to není můj poslední príma zážitek s nejmenovanou cestovní kanceláří. Naopak, s očekáváním jen samé rutinní práce, při které se budu moci dostatečně věnovat studiu, jsem se dnes dopravila před další pražskou základku. Komplikací už přeci bylo dost.
A tentokrát taky všechno vypadalo dobře, alespoň od prvního pohledu: děti i škola byly na svém místě. No, jen vypadalo. Chyběl totiž autobus. Opět vše vyřešil telefonát a hned jsem věděla na čem jsem: naše vozítko se kdesi za rohem porouchalo a nikam nás již nepoveze. Za hodinu prý přijede kolega. Hm. Takže děti do tříd a čekat a čekat. A usmívat se na učitelky. A mít vše pod kontrolou.
Nakonec přijel ještě úplně jiný kolega, že prý nás odveze do Botanicu a pak pofrčí dále do Jizerek, kde měl vyzvednout děti ze školy v přírodě. A skoro to i vypadalo, že přijel dost včas na to, abychom stihli plánovanou prohlídku. Ale ouha, jedna komplikace je vždycky málo, jak již jsem se poučila. Z ulice u školy nešlo pro špatně zaparkované auto vyjet a tak jsme skoro čtvrt hodiny couvali. Následovala průměrná pražská dopolední zácpa a úsměv tuhl a tuhl...
Samozřejmě, že vše dobře dopadlo. Prohlídku nám posunuli a i když byla z časových důvodů docela odfláklá, děti to vydržely a středověkou vesničku si užily. Učitelky byly skvělé a dokonce i přijel další autobus, aby nás odvezl zpátky. Sice to byla zasloužilá Karosa v téměř nepojízdném stavu, ale alespoň už nikoho nezajímalo, kolik škody na ní naši miláčci sedmáci nadělali. Úplný happyend.
A cestovka? Prý se těší na další vzrůšo s touhle príma průvodkyní. No, já nevím, jestli do toho ještě půjdu. Stačí si představit, co by se asi stalo příště.
Příspěvky
