Nejdříve přišly první jahody. To je velké znamení. Ty z naší zahrádky, to nic není, ale ty Studénecké... na jazyku se jen rozplývají. Dlouho jsem nechápala, jak to, že zrovna ve Studénce rostou nejlepší jahody v ČR, jahůdky-lahůdky, ale pak jsem dospěla k závěru, že to bude právě tím jménem. Studénka. A jahodám přeci svědčí studený vzduch, to jsem pochopila již předloni ve Skotsku. Zkrátka jahody, to je moje. Pro jahody jsem se narodila. Věřte nebo ne, jedna z mých prvních souvislých vět byla "jagůdky papám já!!!"No a pak ty třešně. Jula už je slibovala v červnu, ale nezadařilo se a tak jsem si musela počkat. Přivezly se v košíku právě z těch míst, kde se jahůdkám tolik nedaří a byly mňam. I bublanina. I kompot bude. A těch vzpomínek... nejkrásnější třešňová je ta na hajného "dědu", který nás se slovy "on mi taky chodí do lesa na dřevo" vedl průsekem do neuvěřitelného sadu. Možná kouzelného. Nám se líbil hned z kraje, i tam byly třešínky červeňoučké a slaďoučké, marné nás prosit ať je ještě netrháme. Když pak přišly úplně černé srdcovky, půlce z nás již bylo trochu špatně. Snad jen kouzlem toho večera nebolelo nikoho bříško až příliš.
No a teď ty banány. Mají je ve slevě u Alberta, za polovic, no nekup to. Máma je nosí domů se šťastnou jiskřičkou dobrého úlovku v očích. Ble ble. Rozblemcaný banán. Jestli něco nemám ráda, pak je to rozblemcaný banán. Zajímalo by mě, jak vypadají a chutnají ty správně uzrálé na palmě kdesi v tropech. Nahnědlé bleble? Sotva. Ty naše mám ráda jen skoro ještě zelené. A nebo jako nejlepší točenou zmrzlinu posledních dní, opatovský objev roku. A ta byla! Na závěr mohu tedy s potěšením oznámit, že i banány si zasloužily tuto letní ódu. Hurá!
Příspěvky
