Tento pátek jsem se stala hlavní aktérkou tak zajímavé příhody, že stojí za to porušit kvůli ní zkouškově bločkový půst a podělit se o ní s vámi.
Abych toho neměla málo a přišla na trochu jiné myšlenky, nechala jsem se nalákat spolužačkou a slíbila krátkodobou výpomoc v jedné cestovní kanceláři. V praxi to znamená 5x během zkouškového brzy vstát, dopravit se k nějaké pražské ZŠ, naložit děcka do autobusu a za zábavného programu v podobě středověkého kvízu je dopravit do Botanicu. Tam nás čeká prohlídka středověkého městečka, rozchod, při kterém si lze vyzkoušet dobová řemesla, a zase frčíme zpátky. Pohoda, klídek, báječná palačinka a ještě i nějaký čas na studium - tak proč ne.
Měla jsem před sebou třetí cestu, tentokrát s odjezdem až v půl deváté od školy, to je zhruba hodinka spánku navíc, hurá. Den předem dokonce přišla sms, že autobus bude přistaven až v devět a tak jsem se ještě rychle ujistila, mohu-li dorazit až ve třičtvrtě a radostně posunula budíka o dalších pár minut. Kdybych věděla, co mě čeká, raději bych to nedělala.
Ke škole jsem dorazila podle plánu a čekala na své prvňáčky. Devátá se blížila, autobus nikde, děti také ne, začínalo to být podezřelé. V devět volám třídní učitelce a dozvídám se, že jsou již i s autobusem u Lysé nad Labem. Autobus zkrátka přijel v původně hlášený čas, naložil je a vyrazil. Že odjeli bez průvodce jim bylo trochu divné, ale zase ne tolik, aby se tím příliš rozptylovali. Co teď? Oni jsou tam, já a peníze na vstup tady... Čekala mě řada telefonátů, řešení mělo přinést zavolané taxi, které mě dopraví do Ostré ještě než začne prohlídka.
Nepřijelo ani do slibovaných deseti minut, ani do půl hodiny, kdy už jsem netrpělivě volala zpět na centrálu. Neuvěřitelné se stalo skutečností: taxikář kousíček od školy naložit jinou mávající ženu a až po čase zjistil, že to není ta pravá...
Nebudu vás napínat, všechno dobře dopadlo, má první samostatná jízda taxikem proběhla v přátelské atmosféře a tipování, kdo si tenhle podařený den nejvíce odskáče (já, řidič autobusu nebo pomýlený taxikář?). Vstupné jsem zaplatila dodatečně, své prvňáčky našla, palačinku pojedla a cestou zpátky zorganizovala tak báječný středověký kvíz, že na něj ti maličcí ještě chvilku nezapomenou.
Kde nastala chyba a kdo dal komu mylné informace se už asi nikdy nedozvím. Naštěstí to paní učitelky dokázaly vzít s humorem a já se můžu těšit, co mě čeká příště.