Před pár minutami jsem dočetla poslední stránku, zaklapla knížku, setřela slzičku. Nadějí tu žijem je sice čtení na jedno odpoledne, ale přemýšlení na mnoho hodin. Podobné knihy bych řadila do seznamu středoškolské povinné četby. Nese lehkým slovem psanou a přeci tak tíživou výpověď o procesu se Zelenou Internacionálou, katolickými spisovateli souzenými a na dlouhá léta i odsouzenými ve vykonstruovaných procesech počátku padesátých let. Nejen František Křelina, autorčin otec, ale i celá jeho rodina a mnoho podobných si zažila příkoří, která nám s odstupem let a zmenšující se komunistickou zkušeností připadají jen těžko uvěřitelná. Půl dne dlouhá a těžce vyprošená cesta za tatínkem do vězení, aby z třicetiminutové povolené návštěvy zbylo ze zlovůle bachaře stěží dvanáct... na více místech se mi zatajoval dech. Přesto má knížka velmi poklidný, měla bych chuť říci až optimistický podtón. Mezi řádky se v ní skrývá drobnost dnešnímu životu tak často vzdálená: pokora.
*
23.ledna 1953
Moji nejmilejší, s vroucností, se vzpomínkami na Vás i na všechny Vám píšu tento dopis, první v novém roce. Vánoce jsme měli pěkné, i vánočku i písně i veselí jsme byli, a jako Pavel přednášel, i tady zazněla Erbenova báseň Štědrý den. Poslední Váš dopis mám z 5.10., ale doufám, že již brzy dostanu další, jsem v tom klidný, vím, že si poradíte beze mne, mám ve Vás velkou důvěru. Má maminko drahá, vzpomínám na Vás denně a vyprošuji vám zdraví. O mne nemějte starosti, jsem zdráv a žiju klidně, pokojně. I bez Vašeho dopisu vím o Vás, tak jsem stále v duchu s Vámi, vím, že jste o svátcích byly u Jany - všechny - a že na Nový rok byla Jana u nás, ba docela i přípitek nechyběl. Pište mi tedy dál, jen termíny prodlužujte, jinak neposílejte nic, ani peníze. Balíček nedostanu, mám dobrou váhu vzhledem k výšce. Jen se netruďte nad mým osudem: měl jsem nesmírně šťastný život... Mám Vás, moji drazí, Tebe, má starší dceruško, Tebe, má mladší, nikdy jste mě nezarmoutily, jen radost mi přinášely, i nyní, v těchto časech. A na Tebe, má drahá, myslívám s takovou něhou jako v těch dobách mládí. Až bude možné, požádám o návštěvu. Přijeďte jenom jedna, víc nikdo, určitě. Tolik, tolik se těším na váš dopis. Ale netrpělivý nejsem, ani Vy nebuďte. Doufám ve Vaše zdraví. Vzpomínám na všechny, na Vás, na bratry i na jejich rodiny a vzkazuji jim všem pozdravení a přání všeho dobra. Děkuji všem, kteří Vás potěší třeba slovem.
Váš František Křelina.
*
Pražáková Hana: Nadějí tu žijem, nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2001, 144 s.
Pražáková Hana: Dobrý den Brno, nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2005, 176 s. - Hřejivá knížečka o dalším životě hlavních hrdinů Nadějí tu žijem. Krátce o ní již dříve na bločku.
Příspěvky
