"Jste u nás poprvé?" zeptal se nos v úzkém pruhu mezi neprůhlednými skly. O moc víc toho z paní vidět nebylo.
"Ano," odpověděl hlas na druhé strany přepážky. "Tedy vlastně ne..." pomyslel si, ale pak mu došlo, že story o tom, jak se tu před necelými 30 lety narodil, nikoho zajímat nebude. U těhle přepážek radši vtípky stranou.
A přesto si hlas vykračoval domů s dobrým pocitem. Bylo čtvrt na osm, nad železničním mostem drobně mžilo a packa v tenkých rukavicích se tiskla k hřejivější kolegyni parťáka. "V pět ráno nebudeš nikde běhat sama," řekl parťák předchozího večera, a tak se teď mohli vydat vstříc teplé snídani společně. Spojoval je pocit dobře vykonané práce a radostného očekávání. Mise splněna, pojistný manévr úspěšně ukončen. Když to nebude vypadat na alternativnější varianty, Podolí to jistí.
Příspěvky
