Ohlédnutí za dalším měsícem focení

Tak předně, abych nezapomněla: díky všem hlasujícím mohu vyhlásit vítěznou lednovou fotografii, kterou se stává dvojfotečka číslo 12. z Balatonfüredu s osmi hlasy, za ní v těsném závěsu zastávka HÉVu Lágymányosi híd číslo 17 (jeden z mých favoritů) a větší ohlas, nicméně již s větším rozestupem, měla ještě 1. a 4., tleskáme a gratulujeme! Nemám pražádnou chuť vyhlašovat podobnou soutěž i za únor, všeho moc škodí, ale kdybyste mi chtěli sdělit, které únorové fotečky vás nejvíce zaujaly, zde je máte pěkně pohromadě.

Mé postřehy z únorového focení? Asi nejzajímavější poznatek je, že pokud chci zachycovat situace, které vystihují něco, co jsem daný den dělala nad rámec běžných úkonů, musím s sebou foťák na nejrůznější návštěvy a setkání nejen nosit, ale také ho tam vytahovat. Není nic smutnějšího, než zjistit, že jsem sice měla zajímavý den a bylo by co dokumentovat, ale fotit nakonec musím svetry nebo papuče. 

Únor byl také měsícem velkého rozhodování: využít či nevyužít jisté nabídky a pořídit si nový foťáček. Rozhodnutí nakonec po všemožných vnitřních bojích padlo a na druhé polovině zeměkoule už na mě v tuto chvíli čeká digitální zrcadlovka značky Nikon, kterou jsem ve spolupráci s kamarádkou výhodně zakoupila  přes e-bay. Vlastně spíš čekám já na ni a když to všechno dobře dopadne, během března půjde milý nemohoucí dědeček kompakt do polovičního důchodu. Částečný úvazek mu nechám, přeci jen se bude i nadále mnohem lépe nosit všude s sebou, slečnu zrcadlovku budu nejspíš brát jen na cíleně fotografické vycházky. Tak jsem zvědavá, jestli pak zaznamenáte nějaký rozdíl v kvalitě obrazu... spíš se obávám, že  budu muset začít a cíleně se učit fotit, protože pak bude mnohem snáze poznat, že ten foťák by na to měl, ale to oko asi vidí nějak šejdrem :)
Na závěr snad už jen to, že jsem během února postupně došla k závěru, že klidně mohu dát denní fotky i dvě, vždyť nemám žádný důvod vázat se jen na jednu, a že pokud k nim mám co říct, je fajn  přidat k dokumentačnímu obrázku i více než jen pár slov. Toť tedy nový ideál Projektu 365: pěkné dokumentační fotografie s alespoň krátkým textem blížícím se k původním, nefotografickým příspěvkům tohoto bločku, ideálně tedy s nějakou myšlenkou. Uvidíme, nakolik se tento ideál v tom všem okolním presu podaří naplňovat.