Demokracie staví

Jostein Gaarder: Jako v zrcadle, jen v hádance

Přinesla jsem si z knihovny první balíček dětské literatury ke státnicím. Alespoň jednou něco začínám skutečně včas a tak si můžu dovolit si vybírat. Pro začátek tedy žádná otřepaná klasika, kterou z nutnosti prolistuju během vánoční doby, ale pánové Stránský, Čech, Nikl a Gaarder. Ten poslední mě zatím ze zpola rozečtené várky zaujal nejvíce.
Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance je něžné vyprávění o vážně nemocné holčičce Cilce, která během dlouhých dní, ve kterých stěží vstane z postele, hledá odpovědi na nejrůznější otázky života a smrti. Pomáhá jí v tom anděl Ariel, zvědavé nebeské dítě, které stejně tak touží po pochopení toho, jaké je to cítit, radovat se a plakat, jako se Cilka snaží dopátrat odpovědí, které by jí pomohly pochopit a přijmout tajemství lidského a nebeského života. Užijí si spolu spoustu legrace a v Cilčině zápisníčku od babičky přitom přibývají slova myšlenek hlubokých, až se tají dech.
Na obálce píší, že je to kniha pro přemýšlivé děti. Nemůžu odporovat. Byla to ideální kniha pro přemýšlivou Kačenku.

"Můžu ti položit jednu úplně hloupou otázku?" řekla.
"Ptát se není nikdy hloupé."
Vyrazila do útoku:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Ariel se zase perlivě rozesmál. Cecílie si vzpomněla, že podobný zvuk vydávaly různě naplněné láhve, na které jednou zkoušela hrát. Tak ji to rozveselilo, že otázku zopakovala:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Určitě ji prokoukl, protože se znovu rozesmál, a ani tentokrát jeho smích nebyl nucený.
"To byla opravdu hodně pozemská otázka."

"Každou vteřinu se z Božího rukávu vytřepe několik zbrusu nových dětí. Abrakadabra! Každou vteřinu také několik lidí nenávratně zmizí. Dlouhá, nekonečná řada, další vystoupí z řady, a další, teď Cecílie...
Na svět nepřicházíme my, ale svět přichází k nám. Narodit se je totéž, jako dostat darem celý svět."

"Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to už bychom neviděli sami sebe."

GAARDER, Jostein: Jako v zrcadle, jen v hádance. Albatros 1999.

Maily s hvězdičkou

Nezadržitelně se mi hromadí ve schránce a čekají na pár minut času k vyřízení.
Alespoň, že je jich na to víc a není jim tam smutno.
Smutno je mně, při pomyšlení na všechny ty čekající...
Víte, já teď někdy neodpovídám ani na sms.
To asi nebyla uznatelná omluva.

Předškolní

Tak jsem se dneska slavně zapsala ke studiu na naší milé zkamenělé alma mater. Jen to ántré bylo trochu slabší, takové klasicky filosofické. Nejela tramvaj, co nadělám.
Je to zvláštní pocit být znovu prvákem. Tak těžce to visí ve vzduchu... Obtížně se mi snášela obzvláště zápisová buzerace studijních referentek. No ale pak jsem si spočítala, že mi kredity za předměty, které mi uznají bohatě stačí k tomu, abych tam v klidu rok nemusela strčit paty a to mě obveselilo i přesto, že tam ty paty vstrčit plánuju. A to i přesto, že jsem si spočítala, kolik mě čeká školného, pokud si obě z navštěvovaných fakult ráčí povšimnouti, že by ze mě mohli chtít něco dolovat. (Kterážto představa mě ale obecně moc neobveseluje.)
Když jsem se tak pomalu přeplížila k té druhé fakultě (nevím, zda je dobrý nápad hlásit to tu takto veřejně, tak to jen slabě zašeptám): pomalu se pouštím na tenký led diplomové práce, z knihovny jsem si donesla první zásobičku dětské literatury a nenápadně nakukuju do harmonogramu studijního roku, které že to deadliny mi mají dodat strachu či odvahy. Jen krátké upozornění pro veřejnost: slovo diplomová práce prosím nevyslovovat, dokud nezačne mít trochu hmotnější obrysy ;) Povídat si místo toho můžeme třeba o té dětské literatuře, o Gaarderově Jako v zrdcadle, jen v hádance, kterou jsem dnes s pohnutím dočetla, u koneckonců jistě brzy uslyšíte. Ale nejdříve po víkendu.

Rychlý konec s Hi5

Přišla mi pozvánka na Hi5. Hnedle dvakrát a od zajímavých lidiček, takže jsem si napodruhé řekla ok, zkusíme to. Hnedle při registraci mě nadchlo, když systém tvrdil, že Hi5 už používá asi 200 mých známých a že je mohu snadno požádat, aby "byli mými přáteli". Některé z kontaktů mě dokonce značně překvapily, ale nenapadlo mě pochybovat. Odškrtla jsem seznam všech, které bych teprve měla pozvat (nehodlám kohokoliv zvát do čehokoliv, natož když to vlastně sama vůbec neznám) a šla do toho. Takže k jádru věci: nejen, že mě Hi5 nijak nenadchnul, ale navíc jsem díky reakcím některých těch, kteří už měli Hi5 údajně používat dovtípila, že jde jen o velmi podlý trik na rychlé získání velkého množství lidí. Dost mě to vytočilo. Omlouvám se všem, kteří se mnou nechali do něčeho takového zatáhnout... po předchozí zkušenosti s Facebookem jsem v tom nečekala žádný háček. Měla jsem být opatrnější. Každopádně svůj účet na Hi5, jen co se mi podaří dát alespoň pár lidem vědět, jak se to všechno má, zase ruším. Nechci s nimi mít nic společního.

Orwell diaries

Navedla mě na to Klárrrka a já neodolám a posílám odkaz dále do světa. Orwell diaries jsou stránky pro každého, kdo by chtěl vědět, jak se žilo Georgi Orwellovi před 70 lety. Propojení dávných deníků se soudobým principem blogu. Je září 1938, rok do druhé světové války. Zatím je většina zápisků hlavně o počasí. Co nás čeká dál?

Skautské léto 2008

Tak jsem zase tu. Srpen skončil a s ním i letošní skautská dovolenka. Podle plánů to mělo být na nějakou dobu poslední skautské léto - tak uvidíme :) Přiznávám, že o tom pochybuji už od začátku srpna, kdy jsem se vydala přednášet na dvě ILŠky a už na té první se nechala strhnout kurzovou atmosférou... jak snadno vzklíčí taková myšlénka. Že bych alespoň mohla přijímat pozvání právě na různé workshopy na cizích kurzech... No a teď po Fontíku, po čtrnácti smysluplných dnech s bandou nejbližších... darmo mluvit. Nicméně jakákoliv rozhodnutí nechávám na říjen, nemá smysl se k čemukoliv zavazovat, když ještě na člověka nedopadá realita práce a studií. Ale kdyby se podařilo vše nasměrovat k lednovým státnicím...
Fontík se povedl. Moc. Omlazený tým nasbíral hromadu zkušeností a má chuť pokračovat, 24 nekonfliktních účastníků se odebralo k domovu a svítila jim přitom očíčka. A naše pejska od rána chrní o sto šest, aby zpracovala všechny nové zážitky. Dobré zakončení léta. Nejlepší zakončení léta. Teď už se jen trochu vyspat a plná sil se vrhnout do hry jménem skutečný život. Dokud mám dost chuti a odhodlání žít i ten alespoň napůl tak smysluplně, jako poslední dny.