Předškolní

Tak jsem se dneska slavně zapsala ke studiu na naší milé zkamenělé alma mater. Jen to ántré bylo trochu slabší, takové klasicky filosofické. Nejela tramvaj, co nadělám.
Je to zvláštní pocit být znovu prvákem. Tak těžce to visí ve vzduchu... Obtížně se mi snášela obzvláště zápisová buzerace studijních referentek. No ale pak jsem si spočítala, že mi kredity za předměty, které mi uznají bohatě stačí k tomu, abych tam v klidu rok nemusela strčit paty a to mě obveselilo i přesto, že tam ty paty vstrčit plánuju. A to i přesto, že jsem si spočítala, kolik mě čeká školného, pokud si obě z navštěvovaných fakult ráčí povšimnouti, že by ze mě mohli chtít něco dolovat. (Kterážto představa mě ale obecně moc neobveseluje.)
Když jsem se tak pomalu přeplížila k té druhé fakultě (nevím, zda je dobrý nápad hlásit to tu takto veřejně, tak to jen slabě zašeptám): pomalu se pouštím na tenký led diplomové práce, z knihovny jsem si donesla první zásobičku dětské literatury a nenápadně nakukuju do harmonogramu studijního roku, které že to deadliny mi mají dodat strachu či odvahy. Jen krátké upozornění pro veřejnost: slovo diplomová práce prosím nevyslovovat, dokud nezačne mít trochu hmotnější obrysy ;) Povídat si místo toho můžeme třeba o té dětské literatuře, o Gaarderově Jako v zrdcadle, jen v hádance, kterou jsem dnes s pohnutím dočetla, u koneckonců jistě brzy uslyšíte. Ale nejdříve po víkendu.