Už mám zase koho volit (a už si tím zase nejsem tak jistá)

V podstatě jsem to mohla tušit hned, jak jsem se zaradovala nad kandidaturou paní profesorky Illnerové. To víte, sympatická a vzdělaná dáma se vztahem k přírodě a ochotná tu a tam ztrácet čas třeba se skauty... u mě rozhodně vyhrála na celé čáře. A na to, že se v dnešní době rozhoduje téměř čistě mezi ODS a ČSSD si také vedla velice dobře, 18,5% hlasů nedokáže získat každý.
Volit jsem šla bezstarostně a bez přemýšlení o možných výsledcích. Že nevím co teď a vůbec nejsem na další výběr připravená jsem si uvědomila až chvíli po vyhlášení výsledků. Nu? Babo raď. Chvíli prozkoumávám na internetu potenciální kvality obou kandidátů... ovšem nakonec vítězí těžká pragmatika. Dyť nad čím vlastně dumám poté, co se mi zaoranžovělo před očima nad výsledky krajských voleb? To budu čekat, až se nám to tu natře na pomerančovo celé? Děkuju pěkně, a tu růži i balónek si nechte od cesty. Však snad ještě někdy dostanu kytku i bez vás.

(O den později jsem ještě o něco méně optimistická. Zdá se, že milý kandidát za ODS je příliš blízce napojen na nejmenovaného starostu Prahy 5, který se na mém pomyslném žebříčku politiků skví hluboko pod příčkou "poměrně důvěryhodná osoba". Tak snad abych popřela veškeré své zásady a nešla raději volit vůbec?)