Pár slov bez ladu a skladu v diplomkovém oparu

Dny běží a po jednom brzkém vstávání za druhým se převalí víkend a je to tu zas. Být denně v půl osmé v práci nebo na přednášce má své výhody, ale člověk to dost jinak vidí v plném rozjezdu v deset dopoledne a jinak s hrůzou, že ještě musí dělat přípravy v deset večer. Nu co, hlavně když se v tom všem najde dost času na povinné dvě stránky DP denně. Měla to být původně jedna a deset za týden, ale přimíchalo se do toho dodělávání závěrečné práce z angličtiny a tu něco, tam něco, a hned je potřeba víc zabrat. A někdy to jde, a někdy to nejde... Tak pomalu rozmýšlím, kdy bude na čase vzít si první týden intenzivní psací dovolené. Nebo bude stačit zrušit na listopad večerní hodiny?

Tak či onak, čím hlouběji se nořím do jednotlivých článků a kapitol, tím více se ve mně probouzí má lehce uklimbaná pedagogická dušička. Někdy si už nepřipadám moc normální. No povězte, znáte hodně lidí, kteří by se rozplývali nad čtením Národního programu rozvoje vzdělávání?

No jo. Jenže ideály se člověk nenakrmí. Asi si to, milé reformující se školství, budeš muset opravdu užívat beze mě. A já ti budu jen tklivě z dálky přizvukovat.