Poctivě se připravujeme na malou, roztomilou čmuchalku a všudevlezku. Kdo zná náš 1+0 byteček obležený kolem všech volných stěn zeměpisnými atlasy jakéhokoliv data i provenience, ušlechtilými knihami v pevné vazbě i xeroxových kopiích (u mě teď vede "Domácí alergie", vylovená kdysi z kontejneru na papír, co kdyby se jednou hodila) či složkami a přepravkami plnými bývalých, současných a budoucích bakalářských, diplomových či disertačních prací, dovede si představit náročnost tohoto procesu. Řídíme se heslem "pevně uzavřít nebo posunout do vyšších sfér". Naplňovat své poslání jsme tak umožnili čtyřem novým plastovým bednám se zajistitelným uzávěrem a jedné super skládačce s geniálním systémem šroubků a úchytů, ze které jsme s chvalitebným výsledkem sestavili elegantní komodu. Jeden si říká, proč jsme už rovnou nemohli mít trochu víc skříněk a poliček zadvířkovaných, nu co, poučení pro příště. Největší dilema teď přinášejí všechny ty šňůry a kabely propojující náš důmyslný systém počítačů a lampiček. Že bychom snad raději prostor pod postelí ohradili a přilepili cedulku "kousavcům vstup zakázán"?