Slíbila jsem recenzi, máte ji mít. Hned na začátek ale musím uvést, že z filmu mám značně ambivalentní pocity. Říkala jsem si, že to nechám trochu uležet, ale zatím to nepomohlo, takže to zkusím popsat tak, jak to ve mně „visí“.
Nešlo o film, který by šlo jednoznačně zařadit do kategorie dobrý nebo špatný. Spíš o jeden z těch, ze kterých odcházíte tak trochu v tranzu, zahaleni do vlastních myšlenek, aniž přitom víte, co si o něm vlastně myslet. Tak se snažíte myslet si alespoň něco a zmítáte se pak mezi tím, že to bylo místy skutečně nechutné a tím, že ale právě toho bylo možná zapotřebí k vyjádření „podstaty“, tedy jakési nosné myšlenky filmu. Pokud jste ji tedy správně nalezli.
Kontroverzní, ale veleúspěšná byla už sama kniha Bartise Attily, na jejíž motivy, podle scénáře dalšího významného maďarského spisovatele, Garaczi Lászlóa, byl film natočen. Hlavním hrdinou příběhu je mladý budapešťský spisovatel Weér Andor, syn kdysi slavné herečky Rebeky a bratr houslistky-emigrantky Judit. Děj se z velké části odehrává v nedávné minulosti, celou svou podstatou však vychází ze situací, které hlavní postavy zažily za minulého režimu a z traumat, která si s sebou odnášejí. Jde vlastně o příběh zvráceného vztahu mezi Rebekou a Andorem, matkou, která psychicky nevydržela emigraci dcery a následné vyhození z divadla a zatemnila se v bytě, ze kterého následujících 15 let nevyšla, a v té době sotva desetiletým synem, který se o ni po celou dobu staral a značně ho to poznamenalo. Žijí spolu životem lží, výčitek a opičí lásky, ale jeden pro druhého jsou natolik důležití, že je pro ně nepředstavitelné cokoliv změnit. Andor o své situaci píše knihu (kterou matka nesnáší), k jejímuž vydání mu dopomůže jeho přítelkyně Eszter, „jediný člověk, který ho skutečně miluje“, po které však jako po hromosvodu stéká vše, co si v sobě Andor za léta s matkou nahromadil.
Stojí tedy za shlédnutí? Asi ano. Snad. Čekejte pod kůži lezoucí scény beze slov, výstřední hádky, syrový sex, poutavou houslovou melodii a divný pocit ve vzduchu. A všudypřítomné: „Kdes' byl, synu?“ „Měl jsem práci, matko.“ ("Hol voltál, fiam?" "Dolgam volt, anyam")
Příspěvky
