Spontánní dík

Nepatřím k lidem, kteří by byli zrovna zdatní v udržování vztahů. Ba v poslední době znovu často zjišťuju, že ani moc nevím, o čem se s lidmi bavit, i když je mi s nimi dobře. Tak někdy mlčím a pozoruju a doufám, že je to jasné i tak, beze slov. Na druhou stranu, když je mi opravdu dobře, je ze mě bezprostřední Kačka, káčátko s kukučem malé rošťandy, které zrovna chvilku neřeší, jestli se akorátně zapojuje do hovoru, přiměřeně reaguje na okolní podněty, zda by třeba nemělo být trochu spontánnější... ano, trpívám na zcela spontánní úvahy o tom, zdali bych neměla být trochu spontánnější... V tom je obsažena asi tak celá spontánnost této záležitosti. Ale když jsem „Kačka“, tak je všechno jinak. A tak děkuji všem, v jejichž přítomnosti to alespoň jednou za uherský rok funguje. Je fajn mít vás kolem sebe.