Příběh doby, krajiny a lidí v nich žijících. Jiná je osada na slovensko-polsko-ukrajinském trojmezí, jinak se žije na pražském Žižkově osmdesátých let, jinak ve svobodné Plzni počátku let devadesátých. A jestli se svět změnil pod nohama malých gadžínků a jejich rodin, co to teprve udělalo s rodinou Dunků, Cikánů nebo Romů, jak se to zrovna hodí, jajkavých a truchlivých a hned zase plných lásky, touhy či vzteku, podle toho, jak srdíčko bolí a housličky zpívají? A jak se s tím vyrovná Andrejko, kterého už jako maličkého odvezou od maminky, aby se jeho hbité ručky ještě zdokonalily při nejrůznějších čórkách, a který má v dlani vyrytý život plný klopýtání a osudových změn?
Poeticky psaná kniha s úryvky romaňi si mě během prvních kapitol omotala kolem prstu a jen těžko jsem ji odkládala. Ve čtvrtině jsem myslela, že horší už to nebude, ale zbývaly ještě dvě sta stran a bylo jasné, že poklidný život popisovat nebudou. V polovině jsem lapala po dechu a v poslední třetině tiše vzlykala do polštáře, jinak už nešlo unést všechna ta příkoří a nespravedlnosti. A přesto přicházely krásné dny, kdy se leželo na rozpálené louce a koukalo na hvězdy...
Víc neprozradím - přečtěte si ji. Zdaleka není jen o Romech. Jako v zrcadle se tu můžeme najít i my.
„A kde, rozhlížel se Andrejko, sotva ráno otevřel oči, kde je Jolanka?
Jolanka, no kde, odbyla ho teta, už je velká...
A kde je?
Teta neodpověděla, ale Andrejko jí nedal pokoj:
Kde je Jolanka?
Kde, kde... u Mira.
U Mira... to je...?
Jo... a neřvi, Majka vedle spí po noční, ukázala teta na dveře a otočila se k němu zády.
Andrejko mlčel, díval se do země a polykal slzy. Jolanka, moje mojoučká sestřička, mirori pheňori, je pryč... Starší sestřička s ním odmalička spala pod jednou dekou a starala se o něj, když ho přivezli do Prahy a nikdo na něj neměl čas, aspoň, že ho tenkrát občas ztloukla, když se počůral, jinak by s ním snad nikdo nepromluvil, Jolanka měla šikovné prsty a když jí začala růst prsa, sama mu vedla ruku, aby se těmi třešničkami pochlubila...“
ŠMAUS, Martin: Děvčátko, rozdělej ohníček. Na cikňi na bari, čarav tro voďori. Praha : Knižní klub, 2005. 254 s.
Příspěvky
