pátek 14. prosince 2007

Tři měsíce a tři dny

Vždycky, když odsud na delší dobu odjíždím domů, popadne mě hrůza, že jsem se vlastně ještě skoro nic nenaučila. Před pár dny to přišlo v plné síle. Jsem tu tři měsíce a ještě jsem se nevymanila z mezinárodní, či spíše polsko-korejsko-chorvatské společnosti. Jsem tu tři měsíce a ještě pořád nemám maďarské známé. Jsem tu tři měsíce a ještě pořád jsem maďarsky neřekla víc než pět vět vcelku. (Tedy až na dva poctivě sepsané a následně přečtené referáty, co naplat, že byly výborně ohodnocené.) Jsem tu tři měsíce.... TAK DOST!
Tak abyste věděli, brzy se všechno změní. V pondělí se vrátí z Francie Eszter, vystudovaná bohemistka, se kterou jsem už vyměnila pár mailů a přesto, že teď se těsně mineme, po Vánocích se určitě potkáme. Jeden mailík už mám vyměněný i s Rozsou, ta zase jede na Vánoce z Prahy do Maďarska, ale hnedle pak se vrátí a určitě spolu někam zajdeme. Pomůžu jí s češtinou, ona mě s maďarštinou, oběma k radosti i ku prospěchu. A před chvílí jsem se po Skypu domluvila s Attilou, že si za ním a jeho rodinou udělám po návratu výlet do Vácu.
Co se nedalo stihnout za tři měsíce, domluvila jsem za tři dny. Je to jen první krok, ale je tu. Chtěla jsem přeci v červnu mluvit plynně, no ne? Mám na to ještě půl roku.