Jdu do kina! V Budapešti právě probíhá festival krátkého filmu, príma příležitost vypadnout na pár hodin z budovy školokoleje. Szindbád mozi, koukám do mapy... aha, kousek od Nyugati, nic těžkého k nalezení. Jako vždy v takových případech zůstává mapa doma v poličce. A jako vždy v případě, že jdu někam poprvé, o několik desítek minut později lituju. Jako by mi několikanásobná zkušenost nestačila - ne, Budapešť zkrátka ještě není město, ve kterém bych mohla chodit podle "citu pro směr". Otáčím se na patě a zrychluji krok, neb půl pátá se nezadržitelně blíží.
Naštěstí je Szindbád malé artové kino, ve kterém se zdá se nezačíná včas. Vejdu do předsálku se sedmiminutovým zpožděním, sundavám čapku a šálu, rozhlížím se. Fakt divný pocit. Proč na mě všichni tak zíraj? Obrátily se ke mně snad všechny tváře v místnosti, nervózně se drbu na čele, tak mám si jít koupit ten lístek, nebo se mi teď vlastně už ani nechce... Oči se zase pomalu odvracejí, ale něco zůstává viset ve vzduchu a tak po chvilce nejistoty zmateně vykročím zpátky do stmívajícího se města.
Nasazuji vyčkávací strategii. Kousek od postávajícího hloučku kuřáků koukám skrz vitrínu dovnitř do místnosti. Až se začne něco dít, půjdu zpátky a koupím si ten lístek. Možná. Zatím si ještě jednou prohlížím interiér a lidi v něm. U pokladny se vybavuje několik chlápků, živě gestikulují, poplácávají se po ramenou. Kousek od "mého" okna stojí další, z nichž jeden se najedno otočí směrem ke mně a začne se v odraze vitríny upravovat. Ten pohyb, kterým si projíždí nagelované vlasy... A pak mi to dojde. Všichni ti chlápci vevnitř... a dnešní téma filmů, mužský svět... Že já jsem si ten program nepřečetla důkladněji. Nu, už je to tak. Předsálek artového kina Szindbád je plný homosexuálů a já s pobavením zjišťuji, že na tenhle druh kultury nějak dneska nemám náladu. Tak třeba příště :)
Naštěstí je Szindbád malé artové kino, ve kterém se zdá se nezačíná včas. Vejdu do předsálku se sedmiminutovým zpožděním, sundavám čapku a šálu, rozhlížím se. Fakt divný pocit. Proč na mě všichni tak zíraj? Obrátily se ke mně snad všechny tváře v místnosti, nervózně se drbu na čele, tak mám si jít koupit ten lístek, nebo se mi teď vlastně už ani nechce... Oči se zase pomalu odvracejí, ale něco zůstává viset ve vzduchu a tak po chvilce nejistoty zmateně vykročím zpátky do stmívajícího se města.
Nasazuji vyčkávací strategii. Kousek od postávajícího hloučku kuřáků koukám skrz vitrínu dovnitř do místnosti. Až se začne něco dít, půjdu zpátky a koupím si ten lístek. Možná. Zatím si ještě jednou prohlížím interiér a lidi v něm. U pokladny se vybavuje několik chlápků, živě gestikulují, poplácávají se po ramenou. Kousek od "mého" okna stojí další, z nichž jeden se najedno otočí směrem ke mně a začne se v odraze vitríny upravovat. Ten pohyb, kterým si projíždí nagelované vlasy... A pak mi to dojde. Všichni ti chlápci vevnitř... a dnešní téma filmů, mužský svět... Že já jsem si ten program nepřečetla důkladněji. Nu, už je to tak. Předsálek artového kina Szindbád je plný homosexuálů a já s pobavením zjišťuji, že na tenhle druh kultury nějak dneska nemám náladu. Tak třeba příště :)
Příspěvky
