Budapešťské toulky II.

Když se chce turista vypravit z Budapešti kousek mimo město, většinou je jeho první štací Szentendre. Malebné městečko s barevnými střechami, srbskou komunitou a nedalekým skanzenem. Byli jsme tam předloni na jaře a jeho atmosféra mě vskutku uchvátila.

Je-li turista odvážnější, udělá si chvilku a vydá se stejným směrem dál, až na Visegrád. Okolní lesy stojí za příjemnou procházku, historielačné zláká královský palác či hrad proslavený dávnou schůzkou tří králů, Dunaj se loudavě protáčí devadesátistupňovou zatáčkou a kdo chce, může na výletní lodi s ním. Nebo vytáhnout na výlet za princeznama dvě malé příšerky a jejich taťku a celou cestu nestíhat sledovat, co všechno ty nezbedné potvůrky vydrží, jako jsme to před nedávnem udělali my.
Aby nebylo cest na sever od města příliš, do třetice si to rozumný turista rozmyslí, svůj krok stočí malinko na východ a stejně jako naše tříčlenná (a jednopsí) výprava tuto sobotu, zamíří vláčkem HÉVem do Gödöllő. Obzvláště psí slečnu potěší už park věnovaný císařovně Sissi, spokojeně proběhnout se pak může i v prostorách za královským zámečkem, chloubou maďarského baroka. Menší chloubou už jsou šedivá patrová monstra tyčící se nad centrem města, intenzivní připomínka dob nedávno minulých. Pro nás však zůstane Gödöllő navždy především místem, kam do cukrárny nesmějí psi, zato sluníčko svítí až do okamžiku, kdy nastoupíte do vlaku a temně modrá obloha vám zlověstně šlape na paty, tedy nárazníky.