úterý 30. října 2007

Přesně tohle

Myslím, že přesně tohle jsem na tom milovala jako malá. V kroužku u ohně nebo cestou vlakem, často trochu jiní lidé, přesto vždy ona atmosféra. Pocit naplnění, souznění, snad i výlučnosti. S úsměvem vzpomínám na dívčí cajdáky z ranně oddílových let: Nedívej se na mě tak, Huaskarán, Řeka lásky, Válka růží, Diégo. První výpravy s klukama rozšiřují repertoár, nezapomenu na flétničkou doprovázenou Jantarovou zemi. Nebo tenkrát na vánoční, když jsem poprvé slyšela Jarního kurýra...
Čas dospívání přinesl i první koncerty - a ještě větší chuť do zpívání. Hop-trop, Kamelot, Klíč, pomalá cesta od "kotlíkářů" přes klasický folk až k "něčemu navíc". Vlastní kytara jako vůbec první velká věc zakoupená ze svých. Pofonsový úlet na Vasilovi a "Kateřinkách". Dodnes nevěřím, že třeba Redla jsem objevila až na Gemini. A Navarku u Evičky cestou z porady Fontíku. A Radůzu přes Hraboše... navždy pro mě zůstanou spojeni.
Myslím, že přesně tohle na tom miluju dodnes. V kroužku u ohně nebo po náročném dni přednášek a porad. Lidé se mění, atmosféra zůstává. A s mizející četností těch chvil roste jejich význam.