Čas od času se mi daří žít svůj život dětskýma očima. Zvídavě objevovat jeho taje, nevycházet z údivu nad každodenními maličkostmi, s ohníčky v očích rozverně poskakovat ulicí plnou "moudrých a dospělých". Ve Fynnově knížce (Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2000) jsem našla piliardu návodů, jak na to dál a houšť.
"Nikdo mi nemusel říkat, co se jí děje v hlavě; bylo to očividné. Ostrou jehlou svých myšlenek sešívala tu květinovou scenérii, v níž jsme se nacházeli, s holými parcelami East Endu. Semena bylo samozřejmě možné přenášet z místa na místo - takže - proč to neudělat? Pohlédla na mě s velkým otazníkem v očích a já jí bezeslova podal svůj čistý kapesník. Rozprostřela ho na zem a s nekonečnu opatrností zatřásla dozrálými tobolkami. Bílý kapesník byl záhy plný tmavých zrníček.
Takové sbírání semínek jsem od té doby spatřil ještě tisíckrát; nikdy se k tobolkám nechovala nešetrně a pokaždé docházelo k momentu rozhodování: "Nevzala jsem si jich příliš mnoho?" "Zůstalo jich dost?" Někdy bylo možné k rozhodnutí dojít až po pečlivé inspekci tobolky. Pokud došla k závěru, že si vzala příliš, rozdělila semínka, která si již vzala, a část z nich velice pečlivě rozesela zpátky po zemi. Semínky si u ní pan Bůh polepšil o dobrých deset bodů a říkala: "Není ten pan Bůh báječnej?"
Jo jo. Mít v sobě malou Annu je báječné. Díky.
Příspěvky
