Venku je krásné jaro, nejhezčí za několik posledních let a já sedím doma u počítače. Je potřeba sepsat reflexe ze souvislé praxe, přeložit do angličtiny nějaké žádosti do Maďarska, juknout na přípravy na zítřejší hodiny... kdepak volná neděle, alespoň ne celá. Krásné dopoledne na Pražském hradě muselo stačit, teď zpátky k povinnostem.
Sluníčko svítící do našeho skleníku, spálená záda ze včerejšího zkoušení a intenzivní zpěv ptáků však neustále odvádějí mou pozornost. Kdepak učení, kdepak práce, dokonce kdepak skautské porady a kurzy. Na vandr by to chtělo! Celé tělíčko o to prosí, unavené z posledních tří let dvojitých studií a velmi omezeného pohybu. Duše by se vznášela nad horami, nejlépe v cizích krajích, nadnášena vzduchem prosyceným jarními vůněmi. Skotsko... Krkonoše... Brdy... nebo alespoň do Šárky!
Příspěvky
