Poslední dny si vyžádaly oddech. Především oddech od bločku. Nemyslím, že by to bylo nějak na škodu, hřeje mě pocit, že přeci píšu kvůli sobě a ne vám, netrpělivým čtenářům, kterým touto pauzou utíká občasná esence mého vzdáleného života. Ale abyste nebyli zklamaní: souborku z hudebky mám (a tím i svou poslední obyčejnou zkoušku na PedF UK, zbývá jen pár zápočtů a...), můj život ovládlo nové těžítko značky Hp, výdrže 3 a půl hodiny a velikosti tak akorát do batůžku a úvodní část ILŠ Ejhle přinesla mnoho pozitivně vnímaných posunů ve vztahu k sobě, ostatním i tomu nejvyššímu (vlastně úplně jako staré známé skautské principy). Něčekaně dobré pětidenní.
A přesto... nedobře je člověku když si všimne, že se mu bortí něco, na čem poslední dlouhá léta stavěl, cihličku po cihličce. Snad je to jen tím, že zub času vykotlal nějaké ty díry v základech a rozšířil tak počet nestabilních míst, na které se už při původní stavbě zapomnělo. Nu co. Nezbývá, než se vykašlat na nahazování nové a nové (kvalitnější a kvalitnější) omítky. Rekonstrukce nebude nenáročná. Nebo přišel čas na auto s koulí?
Uvidíme. Jen bych se raději koukala odněkud z povzdálí.
Příspěvky
