Ráda se učím. Ráda se učím smysluplné věci a s každým novým dnem na akademické půdě mám větší a větší problémy učit se ty nesmysluplné. V očích vyučujících se pak dokážu okamžitě proměnit ve studentku-poškolačku. Psaní seminárních prací, které si stěží někdo přečte považuju za vrchol nesmyslnosti a jako takové je zpravidla odsouvám na nejzazší možný termín, ba někdy i za něj. Už nejednou jsem z podobných důvodů málem dostudovala. Nezapomenu na pána, který mi při odevzdávání jedné takové zapomenuté ovečky řekl, že doufá, že nikdo takový jako já nebude učit jeho děti. Byli jsme naladěni na jednu vlnu: doufala jsem, že nikdo takový jako on nebude nikdy učit ty moje.
Ovšem zpět k výchozí tezi. Ráda se učím smysluplné věci. Miluju chvíle pomalého pronikání do tajů užitečného předmětu, hltám pak nové informace a prahnu po nových zkušenostech. To je ze mě rázem studentka-nadšenec, oddaný psík empaticky přikyvující na seminářích a těšící se na zkoušky. To je vůbec největší blaho. Učím se takhle třeba teorii překladu a cítím, jak ve mě roste intenzivní touha být překladatelkou - nádhera! Není nad pomyšlení, že nabyté vědomosti budu moci uplatnit v praxi, že jsem zase o krůček blíže ke spokojenému životu malé intelektuálky.
Proč ale už druhá souborka z hudebky?!?
Příspěvky
