Neuvěřitelné se stalo skutečností a do skautského instruktorského světa včera vyplulo dvacet nadějných duší, které se během víkendu pokusily proniknout do základních tajů pedagogického modelu E-U-R. Třikrát sláva! Ze semináře jsem měla velký strach a ze všech možných školních i neškolních důvodů bych ho ještě pár dní před začátkem nejraději odvolala. Nicméně proběhl a podle všech ohlasů dokonce úspěšně! A jako každý experiment, i tento přinesl především spoustu závěrů pro pořadatele, takže se mé usilovné přemýšlení předchozích dní o tom, jak to udělat co nejlépe posunulo o úroveň dál, tj. jak to udělat příště ještě lépe. Napravovat samozřejmě je co.
Za nejúspěšnější blok lze jednoznačně pokládat historii skautingu. Splnila svůj cíl: ukázat, že i tak zkamenělé téma může být předáno bez jediného náznaku přednášky, účastníci si mnohé zapamatují (věřím, že nejen že "Tondo, Hořejší už táboří!") a ještě mají chuť dozvědět se více. A já si v praxi ověřila svou dosavadní domněnku, že smícháním metod Kritického myšlení a dramatické výchovy vzniká skutečně kouzelný lektvar. Teď už nezbývá než doufat, že naši noví skautští pedagogové využijí získané informace hlavně jako základ k vlastní tvůrčí činnosti. Aby se nestalo, že na jisté skupině letošních roverských kurzů zavládne éra skládankového učení a pětilístků :)