O přijetí

Mám za sebou již několikery přijímací zkoušky s různými výsledky. Většinou nedopadly úplně špatně, koneckonců studuju dvě vysoké školy. Prostě si jednou za čas vyplním formulář, projevím jistou známku úsilí a pak napjatě očekávám. Ovšem čím jsem starší, tím trapnější pocit mám z tohoto koloběhu. Na finštinu jsem se nejpíš dostala za zářivý úsměv a malou trému, jelikož mi o nic nešlo. Finsky jsem neuměla ani slovo a z reálií jen to, co se večer před tím našlo na webu. A byla jsem tam. Nedostala se hromada lidí, u kterých byla připravenost i touha po finštině mnohonásobně větší.

*

Poslední přijímací zážitek mám velice čerstvý. Ano, já, která jsem zabrala místo na finštině některému ze skutečných nadšenců, jsem se po dvou letech boje odhodlala k ústupu a přihlásila se do vnitrofakultního přijímacího řízení, abych mohla změnit obor a pokračovat méně bolestivě ve studiu své srdeční záležitosti. A znovu jsem si ověřila, jak subjektivní je hodnocení přijímacích pohovorů. Zájem o obor a orientaci v odborné literatuře jsem po pěti letech na pedagogické fakultě mohla komisi pro obor pedagogika prokázat snadno. Kdyby šlo o načtené knihy a obsolvované semináře. O co šlo skutečně, netuším. Nejsilněji si pamatuju, že vedoucí katedry se tvářila tak stroze, že jsem začala pochybovat o tom, zda si přeji tímto pohovorem úspěšně projít. Nejen porota se tedy řídí subjektivními pocity.

*

Abych vám nedlužila závěr: na pedagogiku jsem se, ač s třetím nejvyšším počtem bodů, nedostala. A po dnech, kdy jsem napjatě očekávala výsledky a pořád nebyly dostupné, jsem se dostala do takového stavu, že se mi dnes při pohledu na ně dokonce ulevilo. Vždyť kdo by se chtěl vídat s tou nepříjemnou paní? A navíc, kdybych se dostala já, jiní by museli se školou skončit. Zatímco takhle se jen jedna bláznivá holka vrátí ke své finštině a bude pokračovat v boji, který by třeba byla škoda vzdát. Když už se tam jednou dostala, že.

*

A úplný závěr? Přijímací řízení asi nezrušíme, objektivní hodnocení neexistuje. Cesty života jsou zapeklité, nu, nezbývá než je přijmout.