Wake up, Katalinky bločku!

Těžko se znovu začíná. Tohle prázdné okno (to, co vy už teď nevidíte, protože se samozřejmě pomalu plní písmenky a než se k němu dostanete, bude jimi zaplněné) na mě blikalo už před pár dny, ale po chvíli jsem ho zase vypnula. Co začít psát po prodlevě, která nebyla ani tak dlouhá, ale přesto poměrně zásadní? Spustit o tom, jak se teď mám a nebo vás spíš rovnou zahrnout nějakou recenzičkou? Jedno nanicovaté a druhé bez kontextu, říká si nespokojená autorka a protestně mlčí. A nebo jde radši se psem. Jenže psíka teď zrovna žvýká do tvrda vysušenou kostičku, co už jsme mysleli, že se do ní snad znovu ani nepustí, přidržuje si ji tlapkou a zoubkama trhá, co jí síly stačí. Jako by si zamanula, že tu rozdělanou práci musí dokončit. Nu, budiž to i pro paničku motivující prostředí. Mezikrok učiněn, vzhůru na ty recenzičky či "jak se zrovna mám". Go ahead!