pondělí 9. června 2008

Tokarczuková Olga: Hra na spoustu bubínků

Olga Tokarczuková je můj nejnovější literární objev. Tato vystudovaná psycholožka v povídkách, které se mi dostaly do ruky víceméně náhodou, nezapře ani svůj polský původ, ani své někdejší povolání. Nyní už jen píše. Píše o lidech, o jejich myšlenkách a drobnostech každodenního života. Ráda u toho nenápadně překračuje těkavou hranici reality. A hlavně píše zatraceně dobře.
* * *
"Nemám to tam rád."
"Proč?"
"Protože mě tam mají za blázna."
"Děláš všechno pro to, aby tě za blázna měli."
"Já vím."
"Hraješ si na partyzána, vykřikuješ na ulici, otravuješ lidi, plácáš hlouposti..."
"Já vím."
"Tak mi řekni proč? Proč to děláš?"
"Nevím. Možná, že jsem blázen."
* * *
"Odhrnovala koberec a lehala si s uchem přitisknutým na podlahu, hned jak šla dvojčata spát. Takto poslouchala. Hlas k ní doléhal tlumeně, přidušen vrstvami zateplení, izolace, nebo co se to tam pod podlahu dává, když se staví panelový dům. Ale stále si uchovával svou sílu. Vysoké tóny jí proudily do ucha s plnou intenzitou, ale ty hlubší, právě ty, ze kterých ji mrazilo po celém těle, jí občas unikaly. Zavírala oči a poslouchala, dokud ji z toho nevytrhlo udivené cupání bosých nožek dvojčat. Oba dva stáli ve dveřích, rozespalí, s očima opuchlýma od spánku, pramínkem slin u pusy a s ruměnými tvářičkami. Ten sebejistý, vědoucí dětský pohled."
* * *
TOKARCZUKOVÁ, Olga: Hra na spoustu bubínků. Periplum, Olomouc 2005.