Žijeme ve světě, kde se pořád něco děje. Tak moc věcí, že se o většině z nich nikdy ani nedozvíme, některé nás jen tak minou bez větší šance na zaujetí a jen minimum na nás natrefí ve stavu, kdy jsme ochotni je vůbec vnímat, natož o nich trochu popřemýšlet. A to přesto neustále o něčem přemýšlíme, teda nevím, jak vy, ale já to stěží dokážu na noc zastavit.
Co když nám ale v těch všech informacích uniká něco opravdu zásadního? Málokoho z nás asi minula zpráva, že se zastřelil Karel Svoboda (tak smutné, že je toho plný každý bulvár), kdo z nás ale alespoň tuší, že naši prvňáčci nemusí ve škole číst jen přihlouplé "Máma mele maso", že Scio poskytuje vyčerpávající manuál a přehršle materiálů, s pomocí kterých připravit školáka na přijímací zkoušky nebo že dokonce existují učitelé, kteří věří, že děti lze naučit myslet, hodnotit a mít rádo školu? A věříte na to vy? Slyšeli jste o Rámcovém vzdělávacím programu něco víc, než že se stejně jen přepíšou osnovy? Pohrdáte učiteli a nechápete, proč chtějí víc peněz při pětihodinové pracovní době a se dvěma měsíci prázdnin? Máte na to vůbec názor, máte k němu dostatek podkladů, máte o to vůbec zájem?
Vždycky jsem si myslela, že když nikdo jiný, budou se o vzdělání a vzdělávání svých dětí zajímat alespoň ti, pro které je to zrovna aktuální. Jak to tak pozoruju, nikoliv, nebo alespoň ne ve velkém počtu. A tak se o tom, jak to dělat a nedělat hádají odborníci, jestli to má smysl či je to naprostý nesmysl se hádají učitelé, ale většině populace je to úplně jedno. Přitom dokavaď nebude právě rodič chtít, aby škola jeho dítěti něco dala, nemyslím si, že bychom se ze současného rozpačitého reformního stavu někam výrazně posunuli.
Takže někdy příště třeba o té "meloucí mámě", ať víte co chtít či nechtít, až vaše děti půjdou do první třídy.
Příspěvky
