Jednou za čas na mě z paměti vyskočí série dětských říkanek, které jsem jako malá hltala jednu za druhou. Chodím pak s rozverným úsměvem a postupně si je přeříkávám... ideálně nahlas, ještě ideálněji někomu k pobavení. Obyčejně když jsem hodně unavená. A to dneska jsem, a už je to zase tady, znovu útočí ve své větší či menší inteligentnosti :)
Schovává se mezi nimi jedna, která ve mně, přes svou nepříliš velkou literární hodnotu (ta děti nezajímá), obzvláště utkvěla. Zároveň s ní nosím v hlavě jeden velký otazník, na který již několik let marně hledám odpověď: Kdo je jejím autorem?
Našlo slůně v sobotu
na pěšině u plotu
dvě sklenice kompotu.
V tom však drclo do plotu
a sklenice kompotu
upustilo z chobotu.
To mám za svou dobrotu
vzdychlo slůně u plotu.
Teď mám střepy v kompotu
a ne kompot v chobotu.
Víčka hodím do šrotu.
Příspěvky
