Tři... dva... jedna... a je to. Ani to nebolelo a mám za sebou prvních pár slov. Nebyla jsem tu... no, dlouho. A možná zase dlouho nebudu. Ale dneska mě něco nakoplo - asi to škvrně v břušku.
Láduju do sebe balíček Zlatých oplatek, dle mužových slov "pro návštěvy", to jako abychom je hned nesežrali. Jeden padl včera, druhý padne dneska... která návštěva se chce přijít podívat na ten třetí? Na každé sedmé stránce některé z hromádky těhotenských knížek z knihovny na mě vykoukne něco o zákazu pojídání prázdných kalorií, ale nějak to na mě neplatí. Ovšem čokoláda zas tak úplně prázdná kalorie není, no ne?
Poslední dobou nic nedělám. Tedy pokud zrovna nestojím u zdi se štětkou v ruce. To jsou takové mé drobné úlety. Ze všeho nejmíň se mi chce dobalovat tašku do porodnice a prát miminkovské oblečky. Neprali je přeci Ti, co nám je půjčili? A to tu mám od včerejška hyper super novou komodu, která je tedy jako fakt bomba a všechno se to do ní vejde a má úplně vychytaný úchytky u šuplíků, za který se nádherně otevírá, šup sem, šup tam. Mohla bych si naproti ní sednout a kochat se. Ale skládat do ní pidioblečky...
Těším se na tu trochu rozruchu, kterou s sebou přinesou dny budoucí. Nikdy nekončící trochu rozruchu, dalo by se říct. Asi bych si měla udělat výzvu i z toho praní oblečků, ale daleko víc mě láká představa šmodrchání úvazů ze šátku, prvních pokusů o bezplenkovku, dilemat, zda koupat či nekoupat, dudlíkovat či nedudlíkovat, oblíkat do bavlny či merino vlny... Pošahaný hormony. Asi jdu vytáhnout vysavač a pak nalepit podlahovou lištu na všechny ty škvíry po přestěhovaném nábytku, do kterých se tu tak nechutně práší. To je alespoň pořádná práce.
Ještě upozornění. Vážně hrozí, že se z tohohle blogu, pokud definitivně neodejde do věčných lovišť, stane pošahaný matkoblog. Prdíky, první slůvka a tak. Tak to kdyžtak nečtěte.
Záznamů
5 komentář(ů):
Jak jako nečtěte??? My se na to asi aj těšíme ;-)
Já budu, já budu číst! Tak si teď ještě hezky užívej břuško, štětku, lištičky a prázdné kalorie a hlavně spi do zásoby ;-)
Ohledně těch ostatních věcí nevím, ale oblíkat jedině do vlny. Zílend je Zílend, to Ti Mau určitě potvrdí. :-)
Proč "pošahaný matkoblog"? Ať chceš nebo ne, hormony pracují a ještě pořádně pracovat budou... a k tomu všemu ty prdíky, nadšené výkřiky při prvním usměvu, otočení, popolezení prostě patří... :-) ať si každý říká co chce... :-)
Tak hodně krásných radostí a ať jste zdraví... :-)
J.
Trochu jsem si - v dobré víře, že si tak ušetřím práci a hlavně nervy - přenastavila publikování komentářů. A ono ouvej, stačí jedna nezaškrtnutá kolonka a hned ani nevím, že někdo komentuje. Napraveno, publikováno, díky za komenty :)
Přidat komentář