Usínala jsem s bolením ucha a probudila se s hlavou, ve které jako by mi někdo nafouknul balónek. Takže hurá k doktorovi. Na blízké poliklinice to mají zajímavě zařízené: na registraci dostanete pořadové číslíčko, jako na lepších úřadech, jen ještě navíc s určenou hodinou, kdy se máte dostavit. Takže jsem mohla skoro do dvou spát a užívat si stoupající teplotu. Pan doktor nepospíchal, takže jako první pacient po obědové pauze jsem přišla na řadu v půl, zato hotovo bylo během cca tří minut. Ortel: zánět středního ucha a angína k tomu. To je něco. Až cestou domu jsem si uvědomila, že přes samou bolest ucha ani necítím, že nemám v pořádku krk... ale zároveň jsem si vzpomněla, jak mi úplně hořel, když jsem v pátek dobíhala autobus, když jsem jela vyzvednout návštěvu, a měla jsem jasno, kde jsem k tomu přišla.
Největší legrace byla sledovat, jak si mě jako cizinku přehazují a to i přesto, že jsem s nima byla schopná vše bez problémů vyřešit v jejich jazyce. Přepsat údaje z pasu do počítače je asi hodně velký problém :) Takže k jinému okýnku jsem šupkala hned na registraci a situace se opakovala ještě v lékárně, kde se kvůli mému "problému" sešly hned čtyři sestry magistry. Ale poradily si a já si teď můžu užívat antibiotik, co když si je rozpustíte, tak chutnají jemně po pomerančích. (Brr, byl to hnus, příště už to radši polykám.)
Takže se léčím. Fotky z nádcházejícího týdne nejspíš budou ještě méně nápadité, než obvykle: teploměr, prášky, pomeranče, postel, knížka,...pes. Uvidíme :) Jakmile mi bude líp, tak přibudou ještě překlady, ty se ale fotí špatně.
Příspěvky
