Mám ráda dny, kdy se "něco" děje. Tj. vstanu od počítače či "školní lavice", Sárgu nechám chvíli doma a někam vyrazím. Dny, kdy od rána do večera s výjimkou venčení a obstarávání jídla překládám, jsou z fotografického hlediska přinejmenším poněkud jednotvárné. Jak to udělat, abych nefotila "nic" je mi stále otázkou. Ale říkám si, že tak alespoň rozvíjím svou kreativitu. A vůli, protože v tu chvíli někdy cítím k foťáku až odpor. No a samozřejmě také snahu trošku si ty dny něčím obzvláštnit, což kvůli některým deadlinům vždycky nejde, ale jinak je projekt dobrým motorkem k tomu, jít někam vidět něco zajímavého.
Už teď, když si projdu lednové fotky, si říkám, jak je to všechno dávno a jak je fajn si to prohlédnout a vidět, co se vlastně v lednu dělo. Tak to je také velké pozitivum. Na druhou stranu ve mně převládá pocit, že chci zveřejnit spíše pěknou a zajímavou fotku, než tu nejlépe dokumentační - jako by se mi tyhle dva směry někdy trochu křížily. Na začátku jsem cítila, že má jít hlavně o ten dokument, ale musím si přiznat, že od první fotky jsou mojí metou hlavně ty hezké obrázky. Takže si to trochu komplikuju.
Když to po sobě čtu, vychází mi z toho celý projekt spíš pozitivně. Hmm. Takže racionálně je to pozitivní záležitost. Nutno však podotknout, že právě teď spolu zrovna nejpřátelštější vztah nemáme. Pěkně mě prudí. A přesto moc nemyslím na to, že bych toho nechala. Nemůžu přeci něco vzdát jen proto, že mi to ukazuje, jak jednotvárný můj život je. Naopak. S každodenností se musí bojovat.
Tak mi akorát řekněte, jestli vás ty spousty fotek neobtěžují právě tady. Možná by jim bylo lépe jen na Picasa a sem byste si zase chodili hlavně pro občasná písmenka, ne?
Příspěvky
