Svým dávným

Krabice plné vzpomínek. Staré fotky, přívěšky, přáníčka a nejrůznější drobnůstky. Nostalgický úsměv, záblesky radosti, otazník v očích. A nejvíce ze všeho pak plachý, sametový smutek. Clavisácký klíč a snímky z Queen of the Night. Kde jsou ty dávné tábory, výpravy, slavná červená družinka i nezapomenutelné chvíle roverských dní? Kde je konec Křemle, Piškotce, Lišákovi, Marce, Kapse, Lukášovi,... Ve které zemi světa dnes studují mé "malé" světlušky? Panenka se vzkazy ze semináře psychologie, malovaná přáníčka, rolnička na krk. Určitě bychom si ještě měli co říct, Kristýno, Verčo, Lenko i Honzo, i když už nesedíme v jedné lavici, ne?

Nu, kdo neumí udržovat vztahy, ten si jen teskní. Promiňte mi to.

Mrzí mě, že už vás nevídám.

Anonymní Markéty

Přibývají jako houby po dešti. Jednu zmíním a druhá napíše mail ... skoro mě napadá vyhlásit soutěž, kolik anonymních Markét ještě tenhle blog čte :) A kolik anonyních Terez, Pavlín, Radků a Filipů ...
Každopádně vám všem a zejména těm více či méně anonymním čtenářům přeji příjemný nedělní večer!

Sobotní

Venku slabě, ale o to vytrvaleji poprchává, výcvik v Pětihostech byl zrušen a tak si paníček i se Šarinkou sladce pochrupkávají ve svých pelíšcích. Chvilka zastavení po propřekládaných dnech mě nakonec usadila k počítači, zaplatit poplatek za telefon, kouknout, kdy je další cvičák, a jeden nový bločkový komentář mě přivedl až sem. Marně přemýšlím, zda bych tuto "anonymní" Markétu znát měla nebo ne, ale asi je to jedno.
Pomalu začínáme řešit stěhování. Ve středu převážíme knížky a papíry k L., takže bychom měli začít shánět banánovky. Nebo prý krabice od papírů, ty tak člověk ideálně unese, ale kde je v takovém množství vzít? Nejspíš bych měla využít chvilky zastavení a začít protřiďovat nashromážděné "papíroviny". Dokonce jako by se někde uvnitř konečně vyklubala maličká chuť to udělat, byla by škoda nechat ji zase jít svou cestou. Tohle třídění nebude záležitostí pár hodin a bude třeba využít každé trošky nadšení.
V sobotu prvního naložíme všechny saky paky, ze kterých jen poctivě vybereme to nejnutnější, se kterým pak přežijeme ještě čtrnáct pražských a čtrnáct kurzovních dní, a tradá zabydlovat náš nový domov. Z toho kouká ještě třídění oblečení, objednávka zásoby psích granulí, pro jistotu předběžné zamluvení ještě jednoho auta, co kdyby B. pracovní nevyšlo a hlavně nebrat moc překladů, ať se k tomu všemu vůbec člověk prokousá.
No a jelikož se dračice probudila a hlásí se o svá práva, tímto mé malé sobotní rozjímání končí. Zbytek už mi, nezverbalizován, zůstane v hlavě a zmizí v dešti.

Letní zprávy z Prahy s nádechem Budapešti

Pěkně zdravím příležitostné nahlížející! Pokud byste snad měli pocit, že tu chcíp pes, tak se přijďte podívat k nám a uvidíte, že Šarinka má do mrtvého psa hodně daleko. Návštěvy vítá takovým způsobem, že se některé mylně domnívají, že je to pokus o atentát. Když ona všechny tak miluje...
Krom vysvětlování Šárze, že po lidech se neskáče se teď u nás horlivě promýšlejí stěhovací detaily. Po delších peripetiích se nám na druhý pokus povedlo sehnat byt v Budapešti, konkrétně v Budě, a tak teď musíme zařídit vše kolem budoucího stěhování. Byteček máme už od srpna, sice tam krom přestěhování v srpnu vůbec nebudeme, ale byla to jediná šance, jak si něco zajistit už teď a jak zároveň vše zkoordinovat s tím, že druhou půlku srpna budeme hluboko v lesích a po návratu už by na stěhování nebylo dost času. Bydlet budeme kousek od Móricz Zsigmond körtér, tedy i kousek od školy, a to je pohodička. Dokonce to tam bude o chlup větší než teď u nás (to pravda není až tak neobvyklé), a věřte nebo ne, v bytě budou i dveře a to jiné než do koupelny nebo na balkón! Ani nevíte, jak se těším na život se dveřmi. (I když zároveň doufám, že nebudou moc často potřeba :))
Jinak bych svůj současný život charakterizovala jako "ztracená v překladu". Kupí se mi tu pořady o lovení, vaření i designu, deadline následuje za deadlinem a jelikož stěhování a nový začátek v BP nás asi finančně lehce vyšťaví, je to tak vlastně dobře. Jen oči to místy úplně nezvládají, což je taky důvod, proč se jinak počítači spíše vyhýbám. A to je taky dobrý důvod to tu dneska zase ukončit. Nicméně nebojte, tuším, že když ne nic jiného, tak další pobyt v Maďarsku to tady opět nastartuje.