Sobotní

Venku slabě, ale o to vytrvaleji poprchává, výcvik v Pětihostech byl zrušen a tak si paníček i se Šarinkou sladce pochrupkávají ve svých pelíšcích. Chvilka zastavení po propřekládaných dnech mě nakonec usadila k počítači, zaplatit poplatek za telefon, kouknout, kdy je další cvičák, a jeden nový bločkový komentář mě přivedl až sem. Marně přemýšlím, zda bych tuto "anonymní" Markétu znát měla nebo ne, ale asi je to jedno.
Pomalu začínáme řešit stěhování. Ve středu převážíme knížky a papíry k L., takže bychom měli začít shánět banánovky. Nebo prý krabice od papírů, ty tak člověk ideálně unese, ale kde je v takovém množství vzít? Nejspíš bych měla využít chvilky zastavení a začít protřiďovat nashromážděné "papíroviny". Dokonce jako by se někde uvnitř konečně vyklubala maličká chuť to udělat, byla by škoda nechat ji zase jít svou cestou. Tohle třídění nebude záležitostí pár hodin a bude třeba využít každé trošky nadšení.
V sobotu prvního naložíme všechny saky paky, ze kterých jen poctivě vybereme to nejnutnější, se kterým pak přežijeme ještě čtrnáct pražských a čtrnáct kurzovních dní, a tradá zabydlovat náš nový domov. Z toho kouká ještě třídění oblečení, objednávka zásoby psích granulí, pro jistotu předběžné zamluvení ještě jednoho auta, co kdyby B. pracovní nevyšlo a hlavně nebrat moc překladů, ať se k tomu všemu vůbec člověk prokousá.
No a jelikož se dračice probudila a hlásí se o svá práva, tímto mé malé sobotní rozjímání končí. Zbytek už mi, nezverbalizován, zůstane v hlavě a zmizí v dešti.