Dilemata

Snad s tou dokončenou školou, snad prostě tak, že čas běží a věci se dějí, život mi přináší nejrůznější dilemata. Teď jsem třeba chvíli měla dilema, zda je množné číslo od dilema skutečně dilemata, protože napsané mě to trochu zarazilo. Ale je. První dilema vyřešeno.
Aktuálně asi nejvíc řeším jedno svatebně-výcvikové dilema. Víkend loveckého výcviku, který před zkouškama potřebujeme jako sůl, nebo svatba švagrové... já vím, mělo by to být jednoznačné, ale stejně to není jednoduché rozhodnutí.. i když už se pomalu blížím k odhodlání udělat ten "správný" krok.
Druhé trápení je, zda pokračovat v nic moc placených překladech skriptů pro dabing, ale získat praxi a zajímavě si zpestřit rozlítaný život lektorky, i za cenu toho, že někdy tam toho dva černoši namelou za 20 minut vaření tolik, co se jindy stěží vejde do padesátiminutového dokumentu. (K tomu se moc nedrží skriptu a vy pak, paní překladatelko, rozumějte černošské angličtině.)
Dilema sedmadvacetileté ženy, která by potřebovala pracovat, studovat, venčit psíka, mít čas na muže, dělat něco pro skauty, najít si nějaký sport, strávit ještě rok v zahraničí, trochu duchovně růst, mít někdy nějaké děti a podobné blbosti kolem snad raději ani nebudu zmiňovat.

Salzburg - cyklistické město pod Alpami

Tak hned na začátek: příště, až někam pojedu na skautskou či vlastně i jakoukoliv jinou konferenci, určitě vyrazím o den dříve, nebo si nechám den navíc, abych pak nemusela litovat, že nemám víc času prohlédnout si to nádherné město. Což v případě Salzburgu rozhodně platí. Musím říct, že už jsem dlouho nebyla tak unešená. Upravené ulice, tajuplná zákoutí, střechy a věžičky, a na obzoru... nádhera. Pokusila jsem se udělat pár obrázků, tak se podívejte.
Jó, to by bylo město pro život. Dobře se tu dýchá a před cyklisty by člověk přestal uskakovat, jen co by si trochu zvyknul – nejlépe sám v sedle.

Výtah

Tak je ze mě, podotýkám, že už skoro týden, jen se teprve nyní dostávám k bločku, mLékárnice. Závěrečné tažení mě stálo několik týdnů učení, příspěvek na chlebíčky a škopíček nervů, jako revanš jsem si v žaludku odnesla pár zmíněných chlebíčků, které si nestihla odnést komise, propocenou košili a jednu novou kamarádku, to jako milý bonus. Černé na bílém to dostanu koncem března, budete zváni.
A co dál? Mamka se ptá, jestli už jako budu pracovat (no trochu jsem to zkreslila, ale v podstatě tak mi to vyznívá ;)) takže hlásím, že jelikož už úspěšně pracuji několik let, nehodlám na tom nic měnit :)
See you later, elevator!
Howgh.